Nokturno.net / tvorba / diskuze

Mé sousedky jsou jako všechny ženy,
chtějí být krásné a úžasné k tomu.
Bydlíme spolu, však dělí nás stěny
pokojů malého laciného penzionu.
Neočekávám u nich perlení ducha,
stačí mi jejich smích a ochota dělat mi spoločnost,
když ztrácím zdravý rozum a deprimují mě obavy.
Srdce mi vždy vzrušene buchá
když scházejí po schodech a mně pro radost
pošlou přes rameno vzdušné polibky a úsměvy.
Nejsou zvědavé, proč mě vyhodila žena, nebo co jsem zač,
ani já nepátrám, proč odmítly dělat těm svým matrace.
Zaklepou, keď potřebují zavěsit obraz, opravit splachovač,
občas je svezu k doktorovi, nebo když zaspí, do práce,
aby nevypadly z toho šíleného kolotoče, plného odříkání a tvrdé dřiny.
Všechny jsou svobodné matky, bité životem a problémy
no tvrdí.. zahodily jsme trápení za hlavu, vždyť život je tak krátký..
Jedna je zdravotní sestra, druhá je baletka a třetí zas studentka medicíny.
Připomínají mi Leonardovy madony s těmi svými ratolestmi
a mne teší, že jsem jejich kamarád a ony moje kamarádky.