Nokturno.net / tvorba / diskuze

"Cíl:Žilina!"

Tak mi to řekl.

"Hlavně mysli jenom na cíl!"

Jo, to pak budu vypadat jako ty, šéfku.

Věčně nespokojený, nepříjemný a smradlavý od těch doutníků, které vydáváš za Havany.

Myslím, že to vedle Havan ani nestálo, kolego.

No nic, to už bylo, myslím ted´ na momentální dění.

Jedu autem, mým vlastním, protože firemní diesel-pick-up onemocněl, (Šéfko říkal: "To je jen chřipka!" Já jsem si myslel:"Spíše rak, než ty Tvoje kecy.") do Žiliny.

Když tak uvažuju, co tam vezu(přísně tajné!), předjíždí mě polský kamión.

Jo, jo, val, val.

Nechápu, jak můžou nebezpeční řidiči mít tak pěkné ženy.

Je to zajímavý svět.

Za tu dobu, co jezdím pro svého dobromyslného (checheche) šéfka, jsem už poznal mnoho žen různých národností.

Češky, slovenky, polky, němky i rakušanky.

Hodně se mi líbí i ukrajinky.

Hlavně ty z Kijeva.

S těma se nejčastěji setkávám na facebooku.

Jo, jo, to je hodně luxusní oběd.

Jedu, jedu, jedu.

Možná mi nebude ani stačit voda v ostřikovačích, jak na mě Ti blázni okolo chrlí tu špínu silnice.

Díky, hoši, jsem potěšen, že s Váma můžu jezdit po stejných silnicích.

Super, ještě mi přidej, mám toho na tom čelním skle fakt málo.

Díky, jsi nejrychlejší, nejlepší, extraklasa.

Blížím se k mlze.

Doufám, že silnice nebude v nějakém úseku zpoplatněná.

Šéfko říkal, že ne, ale jestli bude, tak... tak... nevím, co budu dělat.

Zatím nic.

Hmmm.

Hmm.

Hm.

Furt nic.

To jsou nervy.

No nic, jen tak dál.

Uvažuju o tom, že až přijedu domů, dám si vodní dymakos.

Jo, určitě, to musí být.

Zavolám Lojzce, at´ příjde a vykouříme tabáka.

Přemýšlím ted´ zas o té zásilce.

Mám to vést na autobusovou stanici, na informace.

Šéfko je chytrej. Jak mám v tak velkém městě najít autobusovou stanici?

Ještě k tomu jednu?

No dobré, to dám.

Příjdu a řeknu:"Dobry wiečůr, jestem kuryr i..."

To ne, to je polsky.

Takže:"Dobrý večer, jsem kurýr a ..." atakdále atakdále.

Však to zvládnu.

Ještě 10 km a jsem tam.

Žilino, těš se na moji návštěvu!

Moment, problém.

Potřebuju se vymočit.

Kde je nějaká odbočka?

Nikde nic.

Jak tu můžou být tak pěkné ženské, když se tu nedá nikde vymočit?

Svět je zajímavé místo pro život.

Hmm, přece jenom tu něco je.

Á, záchrana!

Trpělivost přináší růže, já to furt říkám.

Co se děje?

Co tu dělají ty auta?

Proč zpomalují?

To je k vzteku!

To se mi snad zdá!

Jo, jo, pomalu jed´, no, prohlídni si mě, ani nevíš, jak jsem poctěn, že Ti můžu pózovat. Nechceš si mě ještě nakreslit?

Tady už nikdy nepojedu.

Ani vymočit mě tu nenechají.

Snad bude v Žilině alespoń jeden volný záchod! V celém městě!

Jedem dál.

Jsem ještě plnější, než jsem byl.

Ach jo.

Můj Bože!

Pomoc!

Pomoc!

Jak tohle dopadne?



Konec 1.části

pokračování příště...