re:
[3] čtenář thestral:
NĚKTERÉ z těch ilustrací nejsou úplný brak,ale stejně.
Gaiman je spíše autorem rozvernější fantastiky,která je sice osobitá,ale nikdy nedosáhne velikosti.Opravdu,vidím chyby spíše v tom,že autoři tak uznávaná,jako Algernon Blackwood u nás vůbec -s výjmkou jedné povídky v souboru před mnoha lety-a ta nebyla z těch oslavovaných.
Příkladem toho je,že z díla Washingtona Irvinga,který napsal dvě tři dobré hororové povídky,se stále znovu u nás objevuje pouze "Ženichův duch"-což je rozverná "parodie" na duchařskou povídku,kde vešekrá atmosféra je absolutně zbořená jak náznaky Poevského křecovitého "humoru" -viditelné v absurdním jméně rodiny,která je středem vyprávění, které připomíná víc než nic jiného nesmyslnou dětskou říkanku-a poté klasický,nechutně sentimentální konec,který ze všech předešlých událostí dělá rozverný sprým,jež, na rozdíl od podobných prohrešků u Radcliffové není vykoupen ani gotickou atmosférou,či nějakým delším trváním atmosféry děsu.
Druhý typ povídek,který se u nás se seriózními a mystrnými povídkami vydává je například dílo humoristy Stoctona-jeho "Dáma nebo Tygr" jsem ještě nečetl,ale jeho "Vyprávění o síle odpudivé" (jež má v češtině věru slibný název) je rozverné, komické vyprávění pseudo vědecko fantastického druhu.
Tato povídka vyšla ve sborníku s názvem "Stráž u mrtvého",se seriozními povídkami takových mistrů,jako byl např. Hawthorne (příslušný výtisk bych musel najít,abych zde uvedl všechny, od té doby jsem věru hodně přečetl,navíc mám plnou skříň novějších knih) .
Další nepříjemností v tomto směru je jak snižování prestiže skvělých tajemných příběhů a příběhů nelidského děsu jako potupným zařazením mezi literaturu "pro mládež"-jež je občas doprovázeno "patřičnými" ilustracemi typu ilustrací Adolfa Borna pro soubor Poeových povídek (měl jsem jeden takový v ruce-pro komické povídky by to bylo jistě v pořádku,ale i pro "Zánik domu Usherů"?)-či a to je mnohdy mnohem horší-
Zařazování KOMICKÝCH či ROZVERNÝCH nebo SATIRICKY ROZJAŘENÝCH povídek plných směšných (jinak,než bylo původně zamyšleno) absurdit a čtveráckých bonmotů,jež tu trochu fantastična či hrůzy,kteár je v příběhu obsažena-POKUD je v příběhu obsažena,stahuje do naprostých bažin primitivního humoru a nuceného,nepřirozeného "odlehčení" a výsměchu.
Typickým příkladem toho je Poe-vedle autorství skvělých, mistrných hrůzných příběhů a básní si vydělával na chleba psaním satirických či humoristických povídek-z nichž jsou zřejmě naši editoři a sestavitelé kolekcí strašidelna tak na větvi,že se rozhodnou zařadit do sbírky vždy alespoň jeden, přehlížeje v takovém připadě jejich naprosto nevhodnou kategorizaci a-jejich širé nedostatky.
Poeův humor,jak říkával už Lovecraft a jak jsem sesám mnohokrát ke své smůle přesvědčil,měl s humorem pramálo společného.Jde o klasické vršení absurdit,bonmotů a různých,do sebe spletených kop jmen vážných autorit spolu s jedním jménem ,které má všechny tyto zavléci do bláta-tyto řady jsou často dlouhé,únavné a dnešnímu čtenáři,ba ani čtenáři před čtyřiceti lety jistě mnoho neříkaly.Vedle toho a spolu s tímto jsou pokaženy opakováním-kdy tyto "Výčty" se opakují buď periodicky skrze celé dílo,nebo velmi záhy po sobě.Opakování se týká také činů-v "Muž který se rozpadl" jsme nuceni vyslechnout čtyři marné pokusy o zjištění informací o jistém plukovníkovi,které je VŽDY ukončeno v úplně stejný moment a nutí nás znovu a znovu poslouchat neustále stejná,noc neříkající slova výměnou za chabou a nevtipnou pointu (plukovník je holé nic,vše na něm je umělé,jako následke všech jeho "hrdinských činů-a ani ZDE nejsme ušetřeni periodického výčtu jemn neexistujících firem,vyrabějících údajně umělé části lidského těla, část po části,od rukou,k očím,v samostaných větách či odstavcích).
Dalším hrubým nedostatkem je jejich prostá nekomičnost a přespřílišně komplikovaný jazyk,nacházející se v jejich nesmyslných názvech.
A konečně,hlavně z pohledu jejich zařazení mezi hororové antologie,jejich čirá nehrůznost.Jde často o příběhy bez sebemenší dávky strachu či nepřirozenosti-vrcholem všeho jest,že mezi souborem několika vynikajících Poeových povídek se nacházela "povídka" s názvem "Dělat Lva"-jejíž pointa je nos hlavního hrdiny a jeho všeobecný obdiv a pád,kvůli vlastní pýše.