Nokturno.net / tvorba / diskuze

Pro lásku žil rytíř královský,
do doby než měl sen...
Sen o poháru nesmrtelnosti.

Jen pro něj přestal milovat,
pro tu jedinou vidinu,
začal vše co mu bylo nejbližší,
v šíenství nevědomosti,
do hloubky duše zraňovat.

A tak jednou opustil,
pro co dříve žil,
pro to co najít chtěl,
aby svůj život v beznaději utrácel.

Cestu dlouhou bez konce žil,
a mnoho překrásných pohárů na ní spatřil,
jeden hezčí než druhý,
však ani z jednoho se nenapil,
neb neviděl, co ve snu vidět směl...

Mezitim jeho dívka v lásce zlomená
a v manželství zrazená,
v duši skoro usoužená,
pro rytíře srdce jejího,
co pohár v náručí měl, ale ho nepoznal.

Marně vyhlíží jeho stín,
marně touží po jeho polibcích,
v srdci už ví, že se nikdy včas nevrátí.

Jiný přijde k ní,
jiný bude z poháru pít,
však nikdy nepozná,
v čem spočívá poháru tajemství,
neb jej pevně drží když je jej třeba
a na více už nedbá.

Krasné poháry,
mámivé, smyslné, jemné i hrubé,
všechny co lze si jen představit,
všechny je možno mít,
však nelze se nikdy,
ze všech najednou napít....