Nokturno.net / tvorba / diskuze

Obtisk na prostěradle – nádech trilobita, a já přijdu vždy a znovu , pro cukřík či ať jsem bita…a pohyby své pánve rozvibruju vzduch dělící se na touhu a pokušení.Do očí si vzájemně , my lháři, sníme..o lásce, a přitom čteme z nich chtíč. Inzerujeme city, však stýkáme se pro pocity…z dobře vykonané práce. V síťovaných punčochách s puštěným okem, co svůdně pomrkává, s rozmazanou růží na rtech, to jak slíbávali jsme vášeň, po tisící umírám v kutlochu z odraných andělů.A přijdu znovu a ty to víš. Tak schovej mne pod svá křídla, chci zase lítat.