Nokturno.net / tvorba / diskuze

Mé tělo unavené jde klikatou cestou,
slabé nohy mě sotva nesou...
Stejně se nebojím, seberu poslední síly,
abych zdárně došla ke svému cíli!

Nesmím se nechat odradit lidmi okolo,
mám toho dost, tak to by snad stačilo?!
Jsem unavená, už nemohu ani snít,
o tom, kam sem vůbec chtěla jít...

Těch bludných cestiček, co mě z testy svedlo,
nechhápu, jak se jim to povedlo?
Prošla jsem už cestu klikatou jak spirálu,
klouzala jsem na cestě plné ledu...

Prošla jsem snad již celý svět tam a zpět,
tak jak dlouho? Jak dlouho mám ještě trpět?
Už bych chtěla někde na místě zakotvit,
vklidu si odpočinout a už nikdy nikam jít...

Však obávám se, že teprv na začátku své pouti jsem,
musím jít stále dál jen za nosem!
Jdu totiž pouť svého života,
jak moc je nevyspitatelná moje trasa?

Dokáže mi někdo z vás moudrých poradit,
jak si tu cestu lepší zařídit?
Mám na ni přizvat kolemdoucí čumili,
aby mě tou cestou pobavili?

Nebo bych raději měla jen sama to břímě nést,
obávám se, že nemusela bych to snést.
Tak jdu dál a tiše si polemizuju,
kudy a jak tím životem prolezu...