Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ten muž tu stál a díval se na mě.
Jeho oči se na mě upíraly.
Byly citlivé a průzračné.
Asi mi chtěly říct to, co ústa nedokázaly vyslovit.

Byl nemocný, ale dokázal se smát.
Byl láskyplný, a hledal své místo na světě.
Byl snílek, a rád dobýval dálky.
Byl na tomto světě sám, ale oči ještě nezavřel.

Jen opravdová láska mohla vyléčit jeho duši.
Jen opravdová láska mohla přinést do jeho duše klid a rozbít ten strach z okolního světa.
Jen opravdová láska mohla rozbít ty děsivé obrazy v jeho mysli, které jej pronásledovaly dnem i nocí.
Jen opravdová láska mohla nahradit návštěvy u psychologa několikrát do měsíce.

Muž, který tu byl, stál naproti mě dlouho.
Ještě jednou se mi podíval do očí, pak se usmál, otočil a odešel.
Nestihl jsem se ho zeptat ani na to, kam jde.
Zmizel v mlze za svými zády, a já věděl, že už jej nikdy neuvidím.
Přesto jsem doufal, že ještě někdy příjde.
Tak moc jsem mu chtěl pomoct.
Ten muž, který tu byl, mě chytil za srdce, a já jsem v tu chvíli chtěl zažít ještě jednou ten příběh, který mi ukázaly před chvíli jeho oči.