Nokturno.net / tvorba / diskuze

Náhrdelník
z chlopní nakaženého srdce
se zarývá do mého hrdla.
Stejnopohlavní nymfa
neúspěšně bojuje
se svou vlastní
demofobií.
Můj poslední milenec,
hostinský s dobrou pověstí,
mi nikdy nevyčítal,
když musel mé zvratky
umlátit kladivem.
Cherubín s andělem
si vzájemně olizují křídla.
Hospodský pro výstrahu,
vylizuje do sucha
nymfyn nabobtnalý rozkrok.
V šeru místního lokálu,
skrytý za paravánem,
vytahuji si pinsetou
z těla kostní dřeň
a na skoby kolem sebe
věším plátky růží.
Široký pruh mé
vysypané kostní dřeně
zalézá do štěrbin v dlažbě.
Vyčerpaně pozoruji
pološíleného hospodského,
běžícího lesem.
Tvé ruce mi
rozmělnily srdce na prášek.
Plachetnice
s lazurovou plachtou
trapně pluje po písku.
Má sebevražda už je realitou,
není,kdo by mě brzdil.