Nokturno.net / tvorba / diskuze

Zprvu chmura, nedůvěra v zlobu světa,
sťatý život s hlavou k trupu naposledy přiloženou,
slzí boj, póz, zmaru, prázdna,
s neskutečnem snově snesené smrti snah.

Dny odpluvší tak náhle nehledané,
tu v hloží skryté časy raně zrající,
z ran čerstvě černé myšlenky se řinou
a oko hledí v dýmu věků nevděčných.

Kdo dal jí dáti sbohem dalekým?
Kdy zmírá vítr mitry zbavící?
Co zbyde v mrazu mrákot zbytečných?
Jen bezidejný spleen a nadbytečný smích?