Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sebe absurdnější den
skončí,
v deliriu
cigaretového kouře,
spráskaný jako koňská troska na jatkách.
Tam, jen tam,
na té hvězdě,
začíná vše co zrodilo se
ve Styxu z našich žil.

A tak se topím
vstříc se svítáním v barokním šerosvitu
nově narozenému.
Po resuscitaci
oběhu krevního,
v dáli leskne se slon z porcelánu
s nabídkou výhodných investic.

Má sítnice na krbové římse,
sem tam se pohupuje,
přikrytá kůží z bílého hada
zrovna svlečenou.

Pustím po vodě pár kapřích duší
a něco budu si přát…
…v duchu.

Zavřu oči
a Ty jemně vezmeš mě do dlaně
jako perlu právě uloupenou,
kolíbáš mě,
a já se ze spaní třpytím pro Tvé potěšení.
Pak si mě dáš na řetízek,
přímo na srdce.
S nocí měním se v měsíční kámen
a tepu.
Náměsíčná…