Nokturno.net / tvorba / diskuze

Šedá vůně vycházejícího slunce
bez barev, bez tepla
zkřehlé prsty a fialové rty
tiše šeptají beze smyslu

Drolící se oči bezedných dnů
škubající křeč úsměvu
snaha, která se změnila ve zlozvyk
němě křičí slova tvých očí

Nikdy neuměla číst
v lidských rukou osudy
za hranicemi přízemnosti
zbourané brány věku.

Nelogická, v ostrém přítmí odhalená
obraná moskyty až na poslední krev
prázdný list, bezhlesý vzdech
pachuť touhy se zvednout

Nechala vše na zemi
oblékla plášť všednosti
vybrala masku
přišla zase mezi nás
do samoty.