Nokturno.net / tvorba / diskuze

Tichý les


Les stromů vlní se,
lehce vzhůru do kopce,
korunami měkce slunce prosvítá.

Našlapuji tiše
a nořím se ,
měkce a opatrně,
do ostrůvků zelené trávy a borůvčí,
sametového mechu a vodou napitého jehličí.

Tak tiše les vydechuje,
jakoby spal,
unaven vydatným nočním deštěm.

A voní, tak nádherně voní!
Vodou, zemí, jehličím a sám sebou.

Ze země vystupují kameny,
obrostlé svěžím mechem a borůvčím.
Jsou jako hlavy obrů.
A mezi tím vším,
tu a tam,
něžně vykukují hlavičky hříbků
a trsy nádherného kapradí,
postříbřeného kapkami deště.

Tak naslouchám přívětivému tichu lesa
a tiché radosti ve své duši.

Nebotˇ,
právě tedˇ,
jsem jí plná.