Nokturno.net / tvorba / diskuze

podej mi ruku milá Praho

už tu na tebe čekám s růžovým líčkem

a očima doširoka otevřenýma životem

i trochu plnýma nesplněných snů a touhy

živé z probdělých nocí na tvých ulicích

dlážděných hlavami kamenných koček



a vykládaných hlasy pouličných zpěváků

když vzduch je plný všemožné hudby a

duše u Tančícího domu sama tančí

v myšlenkách mi takhle navečer

sama v Brně



jak táhnou mraky po nebi dál

táhnem spolu s nima točíme se na tom

svém rychlém pomalém smutném veselém

krásném světě co máme k žití bláznění milování

a zouvám si boty zůstávají kdesi v nedohlednu



smál by ses mi za tu dětinskou hloupost

bosé nohy v parku a rozpuštěné vlasy

lehám si na trávu a pozoruju jak se slunce

proměnilo v měsíc a nebe v hvězdy

co jsou někdy pod zemí

ale jednou spolu vykopeme celí usmátí

slibuju a možná trochu pláču dojetím

a tak podávám ti ruku směrem nahoru

milá Praho tam někde v dálkách spící

pod tím stejným českým nebem

jako dneska já

snící lidské sny