Nokturno.net / tvorba / diskuze

Kapka za kapkou se z nebe snáší k zemi,
jako lidé míhající se postupně našimi životy.

Pocity štěstí, lásky a naděje,
střídající splín a frustrace s dávkou melancholie.

Dětský smích, úsměvy s bezprostředním chováním,
vyměním za ustarané tváře dospělích,
zděšené z každodenního okolního dění jich samotných.

Respekt, slušnost, úcta a lidskost ztratila svou váhu,
dnes klam, pomluvy, závist a zášť jeden k druhému,
jako dříve bývalo, dnes již není žádné tabu.

Hořkost na jazyku vyčnívá nad hlavami z davu,
svět se obrátil a oděl postupně do černého hávu.

Jako bájný Fénix by měla být naše Zem a my s ní,
černý háv odhodit, spálit a otevřít novou bránu,
začít znovu a snad i líp,
kdy černým zítřkům je třeba dát vale,
jen poučit se z chyb by nám mělo být k dobru,
a pak říct, minulosti navždy buď sbohem ....