Nokturno.net / tvorba / diskuze

Chci být Tvým Lancelotem,
co roztrhá Ti svazek manželský na cáry
svou naivní vírou,
že mohu být ta jediná.
Opečovávat Tě svým ostrým hrotem
jazyku a šeptat Ti své čáry
protkané tajemnou sílou.
Zabořenou do klína.
Chci Ti prsty prokládat po stehnech,
jako stébla s pavučinou
a hladit žíly na krku,
než hryznu.
Pak vrátím se do života...
Ach miláčku, ve Tvých jen stenech
chci si jenom trochu spočinout
a dělat vílí neplechu.
I tryznu.
Budu slečna ochotná.
Šeptati mi budeš muset.
Svádět mě jak Mistr Markétku.
Platit mi pudem jako kurvě.
Probudit ve mně bohyni...
Neb já mohu znovu pršet.
Nebýt za malou koketku,
ale jako prvně-
milovat se se stíny.
Cítit se svobodně.
Vrátit Tě domů.
Do mé sladké prohlubně
již nepustit Tě znovu.
Však skládám svá křídla netopýra
pod tělo, jako hedvábí.
Nečeká Tě nová víra-
tělo, co učiní to bezpráví...
Je již zadáno a hraje si na malé koťátko,
i když cítí, že čarodějka vně chřadne.