Nokturno.net / tvorba / diskuze

Svlékám se do své další kůže,
povolené v bocích a prsou.
Obepnuté kolem lebky a kloubů.
Pamatuji na Tvé černé růže
vetkané do slov o prasatech a o hnusu.
Neurony kreslí obraz muže.
Možná Doriana Greye?
Možná skutečnou podobu po letech.

Moje platonická lásko,
můj malý kousek v alternativní realitě,
která se prý tříští v každém rozhodnutí.
Chybím Ti taky?
Gotická víla a paní tarotu,
na pár facek, aby oddala se životu?

Zalhal bys mi ještě "zbohem krásko"
a pak bouchnul dveřmi nepokrytě,
Zblázněné feromony a pak náhlá ztráta pnutí.
U mně taky,
pane vlkodlaků, upírů a skřetů,
prchajícím před polibky úsvitů.

Chladná je dnes noc.
Měsíc Tvému štíru svítí...
A psům pro radost.
Bláhovost, povadlost, hřbitovní kvítí.