Nokturno.net / tvorba / diskuze

Z nudy a pláče
v ospalém světě
toužící po odvetě
v lítosti skáče
ve smutku radost
vždyť bere mi mladost.

Co výdech a nádech
krátí se čas
života hlas
dech jeho v zádech
žene nás dál
kde smrti je sál.

Krok co krok bleskne
a slzy na tváři
kde život nezáří
v žalozpěvu teskne
tam motýla smrtí
lidské duše zdrtí.

V tom těkavém presu
kde čas nás tlačí
jen povzdechnout stačí
a ze smrti v stresu
umírání náhlé
v melodii táhlé.

A na stromě chladně
se umrlče houpe
na řeč je skoupé
tam v tom větru ladně
v tanci se chvěje
kde temota zeje.

Já na srdci díru
po ráně lidí
to málokdo vidí
jak velkou maj míru
že nemůžu snít
a nechci dál žít.