Nokturno.net / tvorba / diskuze

V temném lese kráčí bosý
po koberci z chladné rosy.
Kráčí tiše jako zlosyn.
Kéž by jím však nebyl.

Ruce jako dravce spáry,
na drápech tenké z kúže cáry,
každý úplněk z nej zvíře spraví.
Kéž by ho i zabil!

Déšť ho trestá za oběti,
za panny i mrtvé děti.
Uvězněný v kruté spleti,
Kéž by víru pozbyl.

Beží houštím divých rúží,
srst již ustupuje kúži,
opět podobá se muži.
Svou podobu zpět nabyl.

Vyčerpaný padl na zem.
Búh je zatracený blázen!
Vždyť v neděli má číst svou kázeň.
Kněz v rouše vlka je krutý omyl...

Nebo snad bolestivá skouška jeho víry?
Kdoví jaký osud jsme si zasloužili...