Pod mračny bílých křišťálů
zrodila se moje láska,
nebylo jí pomálu
a pěla vírou sedmihláska.
Z úst listů nevyšla ni hláska..
Oči se ti něhou zalily,
tvé čelo modrá touha laská.
Spíš ve mně, v klíně maliny.
Dni v jasmínovém chorálu
vinou se jak slunce páska
a na vyvýšeném portálu
usnula tište Zlatovláska
s lehkostí vlastní pro běláska.
Pohádky se v bouři zasnily.
Jsem tvoje něžná plavovláska.
Spíš ve mně, v klíně maliny.
Tvé rty jsou střípky korálů,
dlaní se ti plíží vráska
a v barvě lesklých opálů
ukrývá se krásy maska,
mihotavá, jak křídla konipáska.
Přec slyšíš chóry z výšiny,
když ti v rukou poupě praská -
- spíš ve mně, v klíně maliny.
Tvá krev v mých rukou? S ďáblem sázka.
Znáš všechny moje slabiny!
Tvé srdce z vážek? Tichá kráska.
Spíš ve mně, v klíně maliny.
› Online 12
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (dnes, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?