Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ach ! Ta vonící loučka a říčka plná ryb,
na svět se dívám v němém úžasu….
V milosti, kráse – našla jsem svůj klid,
na samém dně duše … bez času.

Ty šumící břízy ! To ticho velebné,
kopce se vlní jak boky zralých žen.
Člověk tak rád si do trávy usedne,
pod keř plný růží.

Být, nic než jím !
A&# mým tichem jen !

S létem v zádech, v požehnané chvíli,

• trochu ještě čaje a koláč z borůvek….
  

Nemyslet na nic – nechť láska ve mně sílí ,
pro krásu života, pro něhyplný vzdech.