Nokturno.net / tvorba / diskuze

Šalala tralala
s kožichem mívala
krásne si zpívala,
do tepla zavzdychá,
zavzdychá do ticha.
Ledy jí potají
na kuži roztají
Do ticha zasyčí,
blahem nám zakričí.
Propne hruď a oči k nebesum
navzdory závesum.
Lehounký vánek pod vlasy
bezhlasne šeptá si.
Teplý vzduchna pleti pohladí,
myšlenky odvádí.
Kapičky potu na šíji
lidé jí promíjí.
Strachu natruc si zaheká,
hríšná je odveká.
Jen kvuli chtivému pohledu
za trest ji podvedu.
Se slzou na líci
a voskem ze svící
na kuži hedvábné,
která ji upadne,
zatančí na rose,
zatančí nám bose,
ladnými pohyby,
jejímy ohyby,
zatančí do rána,
jako mrtvá vrána,
která už nevzhlédne,
oddane pohlédne,
kruté oči života,
nohy ji zamotá.
S povzdechem upadne,
uvadne.