Nokturno.net / tvorba / diskuze

Zabloudila jsem
když mi nad hlavou kroužilo světlo
snažilo se dotknout pohledů v mých vlasech
a nabízelo mi
projížďku na leknínech

hledala jsem
kde ještě mám kousek sebe
a ty si mi zářil v knoflíku
rozmazaně
potichu
jako bavlněné proužky u mokrých laviček
když jsem do nich tolikrát
chtěla napsat ráj

Ptal si se jestli vím kde sedí zoufalství
zavrtěla jsem hlavou a nastavila ruku mlze
která mi mezi prsty vpletla vůni pampelišek
odpověděl si že na lavičkách

čím víc se usmívám tím víc trpím

ukrutně
úplně sama
umělá květina
určená pro křičení