Až k vzteku je jak zarytě
a naprosto nepokrytě
hlodá mě zima do řitě.
V kapse mi cinká jenom klíč,
co zbyl mi, když šel jsem pryč.
Tak si mě klidně, klidně znič.
Kopni si, když jsem na zemi
a dál a znova směj se mi.
Otloukej mi o hlavu,
že si za to všechno můžu sám
jako by to s každým dalším vyřčením nabíralo na významu.
Jako by tady byla naděje,
že po sté si to už konečně
uvědomím.
***
Koupím si konzervu
a budu si představovat, že jídlo uvnitř je tak chutné, jak vypadá na obalu
ale nebudu ji otvírat
ne, radši ne.
Dnešní konzervy nejsou k tomu, aby se otvíraly.
Pandořiny skříňky,
trojští koně;
klíčový moment je ten, když obal upoutá zákazníka
a ten si šáhne pro plechovku do regálu,
pak už je všechno jedno.
Dnešní životy nejsou k tomu, aby se žily
koho zajímá, co se děje v tobě?
ale běda ti chlapče, jakmile nemáš patřičný obal.
› Online 27
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (06.05.23, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?