Nokturno.net / tvorba / diskuze

Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečne mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdou něhu.

Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.

Budovy vystupují z té nokonečné mlhy,
a já nemužu vstát,necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!


Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvile važně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě vali samej opileckej hlod.

Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne míma očima,zas jsem tolik smutný.