Nokturno.net / tvorba / diskuze

Vzpomínám kočičko,
jak jsme se prvně potkali,
vzpomínám tolikrát,
jak jsme se prvně líbali.

Byl pozdní večer, zima, mráz,
na perón přijel poslední vlak,
tu chvíli před sebou vidím zas a zas,
z vagónu pomohl ti nádražák.

Mrzlo až praštilo
a přitom padal sníh,
měla jsi kotník zlámaný
a přesto v tváři tichý smích.

Tvářičky rudé jako rak,
celičká jsi se třásla,
hleděla jsi mi do očí,
tak neskutečně krásná.

Byl jsem to já, ten nádražák,
pozval tě dál na hrnek kafe,
sluplas ho, ani nevím jak,
já chtěl tě vidět zase.

To všechno je už dávno pryč,
z vlaku teď pomáhá ti někdo jiný,
odešlas, dodnes ptám se proč,
z veliké lásky zbyly jenom stíny…