Nokturno.net / tvorba / diskuze

Hledím na nespoutané moře,
na opuštěný maják do dáli,
sedím tu na skalním útesu,
vše pozoruji z povzdálí.

Sleduji mořskou hladinu,
vidím tu racky lítat,
moji jedinou rodinu,
už nemám koho vítat...

Slunce pomalu zapadá,
do ruda barví moře,
samota na mě dopadá,
umocňuje mé hoře.

Sedím tu tiše, už jen sám,
i racci mě teď opouští,
se slunce západem šli spát,
já jim tu zradu odpouštím.

Moře je temné, šumící
a vyvolává zvláštní klid,
pocit, že nejsem zas tak sám
a to mi dává sílu žít.....