Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ahoj Holka…

Tak tady mě máš. Vždyť se přece známe. Mé jméno je Deprese… Vždyť si mě moc dobře pamatuješ. Považuj mě za svou soupeřku. Měj mě za nepřítele. Ale ne, tak to není. Nikdy to tak nebylo a nikdy ani nebude… Jsem tvá nejlepší kamarádka. Každý den se potkáváme, díváš se do mých prázdných šedých očí. Ale pak uhneš. Tvůj pohled se odvrátí. Já vím, ty se mě bojíš. Nemáš mě ráda. Ale já to vím, zvykla jsem si. Beru to, chápu tě. Vždyť jsme přece kamarádky, a ty se musí tolerovat, no ne? Vždy vedle tebe stojím v těžkých chvílích. Ale já ti nepomůžu. Nepodám ti svou pomocnou ruku. Té se ode mě nikdy nedočkáš. Nepomůžu ti… Já ne. Nikdy. Radši tě pustím, shodím tě. Miluji, když prožíváš bolest. Když se trápíš, smutníš teskníš… Je to skvělý pocit, tě takto vidět. Jsem šťastná, kdykoli tě smím ponížit. Využiji každé příležitosti, abych ti ublížila, nebo tě ranila. Rostu s každým okamžikem, kdy se trápíš. Tak taková jsem já… Je to můj úkol a proto jsem taky tady. Jsem tvůj osud. Vím, jak to těžké nést na bedrech takové břemeno po celý život. Ale to už se nezmění, budeš se s tím muset smířit. Nebo už ne?

Pomalu se blíží noc. Už začíná padat tma. Všichni se vracejí do svých domovů. Ale ty ne. Sedíš tu schoulená pod stromem… Brečíš. Po tvářích ti stékají šminky. Máš trápení, já vím. Takto tě vidím nejraději. Máš teď těžké životní období. Nebude to jednoduché, připrav se. Nebo to už nemá cenu? Tvůj pláč je tak opravdový, že by lidem otvíral srdce. Jde ti to moc hezky, budu na tebe pyšná. Vítr si pohrává s tvými vlasy. Ale tobě to nevadí, už ne…

Už se blížím k tobě. Vítr mi shodil z hlavy kápi a pohrává si i s mými vlasy. Ale to mi nevadí. Neodradí mě to. Mě ne, neraduj se. Už jsem skoro u tebe… Nevadí, že jsem pozvala pár přátel? Bude tu s námi Lež, Samota, Smutek, Tíseň, Faleš, Zrada, Nevěra a taky Černé svědomí. Dnes jsme se tu sešli všichni. A jenom kvůli tobě… Nikdo nezůstal doma, dnes ne. Ale nás si nevšímej. Všímej si jenom sebe a nože u tvého kotníku…

Neboj, nikdo tě nevidí. Můžeš začít. No, jen do toho. Zdvihni ten nůž z vlhké trávy. Vidíš to šedivé ostří? Ta břitva… Zdá se být magická. Vidíš? A jak se to šedivé ostří leskne ve svitu měsíce. To přece není jenom tak. Je v tom víc, než kdy sis myslela. Úplně tě to přitahuje. Je to kouzlo nebo osud? Je to víc, než by se zdálo. Není to jenom obyčejný nůž. Skrývá jisté sice riziko. Ale je to taky spása… Nevěříš mi? Tak to přece zkus… Přilož si to ostří k ruce. Cítíš to??? To studené ostří chladí tvou tepnu plnou horoucí krve! Přichází částečná úleva, no ne??? Je tu uklidňující pocit. Máš naději, že ukončíš tento kruh. Kruh tvého života… Můžeš za vším udělat tlustou čáru. Hodíš všechno za hlavu a nebudeš už se nikdy muset trápit. To tě neláká? Máš teď jedinečnou příležitost. Využij ji! Už se nevrátí.No, jenom do toho!!! Už jen jediný pohyb může všechno ukončit. Jeden jediný tah. Máš to tu jako nedohranou šachovou partii… Máš už rozehranou hru, už z ní necouvneš. Už ji nemůžeš začít znova a jinak. Prostě to nejde. Už se musíš jen dobře rozhodnout. Zbývá ti poslední tah, takže si ho ještě rozmysli. Černé či bílé pole? Krále nebo spíš obyčejného pěšce? Chceš více či méně? Poslední životní tah, mysli na to… Tímto tahem všechno změníš. Vyhraješ nebo prohraješ… Má to však ještě jeden háček. Tebe teď neovlivňují figurky ale nůž. Však to není takový rozdíl… Dnes však hraješ naposledy. Naposledy ve svém životě… Je to tvá poslední hra. Ve hře hraješ o čest a dobré jméno. Ale teď je v sázce něco víc… Dnes hraješ o svůj život. No, udělej to! Cukni svou rukou! Je to jediné východisko. Všechny možnosti už jsi dávno zmařila. Je to poslední rozhodnutí ve tvém životě. Stačí jen ANO… Naposledy kývni. A všechno bude jinak. Už jen cukni rukou. Nic na tom není, uvidíš. Čeká tě volnost a vysvobození. Už žádné problémy strasti ani stres…A to ti nestačí? To chceš tak moc?

Jasně! Já jsem věděla, že ti půjde. To je ono. Vidíš? Krev… Tvoje krev… Je ještě horká a úplně čerstvá. Pomalu ti stéká po zápěstí do dlaní. Pramínek jí stéká a na tvé šaty a do trávy. Teče pryč, odchází… Jako by se ztrácela. Stejně jako ty. Pomalu, ale jistě… Čím to je, že tato primitivní červená tekutina je základem života? Je to tak prostoduché a nelogické… Ale už si nelam hlavu. Problémy odchází společně s tvou krví. Pomalu se vzdalují. Trápení už ti končí. Všechno už končí. Pro tebe ano. Tvůj život byl jako rychlík… Všechno se stalo tak rychle. A pak už jen zbyly černé myšlenky a výčitky svědomí. Jako prázdné koleje. Stálo ti to vůbec zato? Je lepší se na chvíli zastavit a popřemýšlet, ale ty ne. Všude jsi spěchala, pořád, celý svůj život! Ale tvůj vlak jakoby už odjel. Už ho nechytíš. A spěchání ti nepomůže. Už je pozdě. Měla jsi přemýšlet, já jsem ti to říkala. On se nevrátí. Nečeká na nějakou holku. Nechce mít zpoždění. A ty tu jen stojíš sama na kolejích. Už kupodivu nespěcháš… Čím to? A myslela jsi taky na ostatní než jsi toto provedla? No asi ne, zase jsi spěchala, že? Co až tě tu ráno najdou tuhou? Co pak? Jenže ty tu chybět nebudeš, neboj… Nikomu a ničemu. Komu by přece chyběla taková bezcenná holka? Je to tvoje chyba. Umíráš… S tím vlakem odjíždí tvůj život. Tvůj čas se krátí. Pomalu ti asi začíná docházet, co jsi povedla. Zabíjíš se… Ale netrap se. Ber to z té lepší stránky. Ty jsi to dokázala! Končíš tento bludný kruh jménem Život. Můžeš být na sebe hrdá. Jasně, buď na sebe naposledy v životě hrdá. Třeba se i usměj, pokud to ještě zvládneš. Ale začni si to uvědomovat. Jsi volná… Už tě tu nic nedrží. Ale všechno už končí. Už nemůžeš couvnout.Už není žádná cesta zpátky. Není úniku. Nemůžeš se vrátit. Už není žádné příště… Asi čekáš, že se probudíš a zjistíš, že všechno byl jen sen… Zase přijde nové ráno, vyjde slunce a ty budeš žít. Budeš se moci radovat s ostatními. Ale čekáš zbytečně. Žádný sen to není. Je to holá skutečnost. Opravdu umíráš. Ale pomalu se blíží vysvobození. Zvolna dýchej… Máš před sebou už jen pár minut života. Můžeš teď překypovat štěstím. Ty jsi to dokázala. Není to skvělý pocit? Povedlo se ti vyřešit všechny své problémy. Udělala jsi velkou tlustou čáru. Nikdo a nic už tě neomezuje. Jsi volná a svobodná jako nikdy předtím. Jenže je všemu konec. Už nemáš nejmenší šanci na život. Je pozdě na návrat.A slzy už ti taky nepomůžou. Už tě nečeká žádné příště. Už nemáš ani naději. Tu, která umírá jako poslední… Tak už umřela a teď je to na tobě. Jsi na řadě… Jsi tu jen ty a kaluž tvé chládnoucí krve. Tvoje tělo už taky tuhne. Už se nemůžeš pohnout, já vím. Připadáš si teď jako svázaná. Ale to už jsou jen nepatrné křeče, ty už tě nemusí vůbec omezovat. Jsi už úplně bezmocná… Jsi tak bezbranná, jako nikdy předtím. Nezmůžeš už vůbec nic. Jsi horší než malé dítě. Měla by ses stydět. Ale to už je jedno. Už o tom nepřemýšlej. Beztak už je to tvůj konec. To už nezměníš. Ještě se naposledy nadechni… Je to to jediné, co ještě můžeš. Tvá krev už je úplně všude, po tvém těle, na šatech i v trávě… Už to máš skoro za sebou. Naposledy se rozhlédni, než nadobro zavřeš oči… Poslední pohledem se rozluč… Vydechni… Je to už naposled…