Nokturno.net / tvorba / diskuze

Byla teplá letní noc. Vánek lehce pohupoval větvemi košatého stromu. V koruně bylo posazeno několik luceren. Osvětlovaly blízké okolí. Mohutný kmen prozrazoval vysoké stáří. Celkem vysoká a široká štěrbina se v objemu celého kmene lehce ztrácela. Z otvoru zářilo slabé světlo. Plamínek svíčky. Bylo to elfské obydlí. Světlo utichlo a ve dveřích se objevila silueta ženy. Elfský původ prozrazovaly její výška, štíhlost a špičaté dlouhé uši trčící z uhlazených vlasů. Dívka udělala krok a světlo luceren odhalilo její krásu. Dlouhé světlé vlasy s ofinkou lehce padající do čela a s dvěmi malými copánky, spletenými z pramínků za ušima. Copany vedly do zátylku, kde byly spojeny ozdobou v jeden pramen. Průzračné modré oči, menší nos a jemně rudé rty završovaly krásu této bytosti. Byla oblečena v bílé tunice. Rozhlížela se po okolí. Okolo ní byla spousta podobných obydlí tomu jejímu. Byla v elfské vesnici. Do uší jí pronikala rajská hudba elfů. Zrovna probíhaly slavnosti Života, takže se pěly veselé a dobrodružné písně. Elfka zamířila k plápolajícímu ohni, kde sedělo několik malých dětí a jeden dospělý muž. Ten držel v ruce loutnu a slabými prsty na ní vybrnkával chytlavou melodii. Dívka si přisedla k ohni. Jen kývla hlavou, čímž pozdravila a nechala se unášet vybrnkáváním krásné hudby.

„Barde Kasiele, vyprávěj nám nějaký zajímavý příběh.“ Ozvalo se jedno z děcek sedících u ohně.

„Ano, chceme slyšet tvé vyprávění.“ Dodaly další děti.

„Dobrá tedy. Dnes vám povyprávím zajímavý příběh, díky němuž slavíme dnešní svátek.“ Odpověděl bard Kasiel.

„Mateřský strom je tak nádherný!“

„Ale ne vždy tomu tak bylo. Legenda vypráví, že dříve na světě nebylo nic, jen kámen. Jeden ze strážců tohoto světa byl natolik smutný z této prázdnoty, že ho přestal bavit život. Mečem si proťal své srdce a bezvládně padl k zemi. Krev se rozlévala po kamenech, až se jí podařilo skulinou vtéct do země. Tělo oběti se náhle vytratilo a skulinou začal prorážet zelený stonek. Trvalo několik let, než strom vyrostl do obrovské výšky a kmen zdatně nabral na objemu. Měl však jednu zvláštnost. Z kůry vystupovalo tělo padlého strážce. Byla to žena, jenž obětovala svůj život pro život dalších. Díky tomuto činu začala v okolí růst první tráva, kvetly první květiny a zrodila se příroda. Ano děti, mluvím o Mateřském stromu. Měl obrovskou sílu a podařilo se mu vytvořit lesy a louky takřka po celém našem světě. Elfové si ho velice oblíbili a vystavěli svá obydlí v jeho blízkosti. Starali se a pečovali o okolní přírodu se vší svojí láskou.

Uplynuly tisíce let a mezitím tuto zem obydleli také lidé, orkové a trpaslíci. Samozřejmě zde byli i temní elfové, ale o jejich historii vám povím jindy. Všechny rasy se navzájem nesnášely a propuklo mnoho válek za účelem vyhlazení. Padl nespočet životů. Krev vpitá do země vrážela kůl do srdce Mateřského stromu, až se přihodilo, že se začala příroda vytrácet a měnit se opět v bezcitný kámen. Strom veškerého života umíral. Musel se rychle najít způsob, jak jej vyléčit. Pokoušelo se o to mnoho jedinců z elfských řad, ale nikomu se nepodařilo dojít až do konce.

I v Dionu se snažila Cardien, jedna z našich prastarých, informovat o událostech, jenž se staly a snažila se najít dobrovolníky, kteří by pomohly s daným úkolem. Bylo zapotřebí přinést Mateřskému stromu elfa, který by se pro něj obětoval. Z davu se přihlásila pouze jedna elfská dívka. Jmenovala se Yasminne, místní věštec. Poznala již mnoho příšer a bestií z tohoto světa, proto se nebála úkolu podvolit. Cardien jí poslala zpět do elfské vesnice za nejvyšším knězem Asteriem, který jí měl blíže seznámit s jejím úkolem. Vydala se tedy Yasminne za dobrodružstvím, jenž jí mělo přinést na konci cesty smrt. Přesto neváhala a pustila se do něj s plným nasazením. Vydala se ke své rodné zemi. V očích se jí leskly slzy, když dorazila do naší vesnice. Již dlouhou dobu nespatřila naše městečko. Sám jsem jí potkal. Pamatuji si, jak zářila štěstím, že je zpět. Byla tak mladá a krásná.

Když se setkala s nejvyšším knězem Asteriem, seznámil jí s úkolem, jenž musela splnit. Zrovna jsem byl v sále, když jí povídal:

„Vítám tě. Již mnoho elfů padlo pro mír a svobodu naší a země. Nemůžeme si nyní dovolit ztrátu dalšího z nás. Naštěstí existuje způsob, jak Mateřský strom zachránit. Musíme získat Vodu Života, o níž je zmiňováno v legendách z dob obrů. Voda Života tekla v každém potoce, říčce i řece. Každé jezero jí bylo naplněno. Pak ale přišla veliká záplava a veškerá Voda Života byla znečištěna a kontaminována. Po tisíce let jsme si mysleli, že je tento lektvar nadobro zničen. Nyní ale víme, že existuje. Teď musíš vyrazit za Thaliou, která provádí průzkum u jezera Iris. Ona ti poví, co potřebuješ pro získání lektvaru. A teď běž. Nechť máš požehnání hvězd.“

Yasminne se tedy kvapem vydala za Thaliou. Dobře si pamatovala cestu k jezeru. Jako malá zde trávila mnoho času, když získávala zkušenosti na bestiích potulujících se místní krajinou. Netrvalo dlouho a elfka našla Thaliu. Stála zrovna v prastarém altánku a něco si zapisovala. Jakmile se Yasminne představila, pověděla o svém úkole.

„Já a má sestra již dlouho pátráme po Vodě Života, ale stále se nám jí nepodařilo najít. Legenda praví, že se skrývá v duši nejčistšího tvora na tomto světě. Je skryta v jeho slzách. Zatím se mi ale nepodařilo zjistit, o jakém stvořením je řeč. Přesto jsem v bájích vyčetla, jak jí získat. Potřebuješ na to Grál Čistoty, který ti poslouží jako nádoba na magickou vodu. Kdysi dávno uměli elfští kováři tento svatý grál vyrobit. Ale za dob největších válek všichni postupně zahynuli a nezachoval se jediný recept, jak tento pohár vyrobit. Je však několik trpaslíků, kteří návod mají. Musíš se vydat za kovářem Pushkinem do Giranu. Nezapomeň si však s sebou vzít velké množství peněz. Ti proradní skrčci žijí jen pro peníze. Ať tě záře hvězd doprovází na tvých cestách.“

Do Giranu je cesta daleká, proto se Yasminne ještě stavila ve svém domě v Dionu. Vyzvedla některé zásoby a pokračovala dále do Giranu – města obchodníků. Když došla do města, měla problém najít Pushkina. Na náměstí stála spousta stánků a trhovci se překřikovali. Snažili se prodat své zboží. Každý tvrdil, že má nejlepší ceny, ale při tom se každý snažil maximálně vydělat. Městem se potulovaly bytosti snad všech ras. Mnohé na sebe zlostně hleděli a těšily se, až se potkají mimo město, kde se utkají v boji. Naštěstí je město neutrální místo a tak je zakázáno v něm válčit. Yasminne sklouzla do postraní uličky, z které se ozýval břinkot kovadliny. Došla až ke kovárně, ve které pracoval Pushkin. Poprosila ho o jeho služby. Trpaslík zašustil v truhlici, kterou měl ukrytou v rohu a vytáhl z ní starou knihu. Pak obeznámil elfku, že na výrobu bude potřebovat materiál, jenž se těžce shání. Čistý mithril a platinu. Tu získá pouze od bazilišků a wyrmů. Navíc potřebuje ještě od obřích mravenců lepidlo, jimž musí být nádoba spojena. Yasminne se nejdříve zděsila. Bála se wyrmů. Bestií, jenž připomínají v mnohém draky. Pouze jsou velikostně menší. Ze svých knihoven si elfka pamatovala, kde má příšery hledat.

Vydala se tedy do Průchodu Smrti, kde sídlili bazilišci a wyrmové. Nejdříve po cestě narazila na baziliška. Bylo to celkem mírné zvíře. Nikterak nebezpečné, pokud se nechalo v klidu. Yasminne ale potřebovala jeho kůži, z níž se poté vyčesala mithrilová vlákna. Nebyla příliš silná pro boj zblízka, proto musela zvolit magii. Seslala kouzlo, které vyrvalo kořeny ze země a omotalo je bestii kolem nohou. Jakmile jí znemožnila pohyb, začala zaříkávat formuli, po níž se jí u rukou vytvořila velká větrná koule. Vší silou jí elfka seslala na baziliška. Než se stačil vzpamatovat, dostal další ránu, jenž ho usmrtila. Yasminne z něho stáhla kůži a uložila jí do svého vaku. Poté pokračovala dále Průchodem Smrti, až narazila na jeskyni. Vklouzla do ní. Musela wyrma zabít v jeskyni, aby nemohl příliš létat. Bestie zrovna spala, když dívka dorazila. Elfka vykouzlila větrnou kouli. Wyrm se probudil a zařval bolestí. Yasminne ale neváhala a zaříkáváním příšeru opět uspala. Další větrná pěst už byla smrtící. Elfka odřízla drápy, z kterých se vyrábí platina.

Po vyčerpávajících bojích se vydala na cestu do mravenčího hnízda. Když konečně dorazila na místo, roztáhla svojí deku a vyspala se, aby nabrala nové síly. Ráno vklouzla do doupěte mravenců a jednoho mravenčího strážce po urputném boji usmrtila. Ze zadečku si odebrala do nádoby jed, který měl být lepidlem pro grál. Yasminne pospíchala do Giranu. Předala potřebný materiál Pushkinovi. Ten chvíli váhal, nakonec ale pohár vyrobil. Elfka ho bohatě odměnila a vydala se zpět za Thaliu k jezeru Iris. Mnoho toho necestovala a únava se dostavoval stále více a více. Jakmile se setkala s Thaliu předala jí grál a dostala další pokyny:

„Abychom mohly získat Slzy Života, je k tomu potřeba ještě Talinovo kopí. To kdysi vlastnili duchové tohoto jezera. Byli však okradeni. Klan ještěranů, zvaný Leto, jej ukradl a rozbil na několik dílů. Musíš je najít a získat ty části zpět. Pokud ho získáš, zastav se za Isaelem Stříbrostínem, který žije v Lovecké vesnici. On ti pomůže kopí spojit. Klan Leto sídlí blízko Apostate katakomb. Vydej se tedy na cestu a nenech únavu, aby tě přemohla. Ať tě záře hvězd doprovází na tvých cestách.“

Tentokráte byla pro Yasminne cesta jednoduchá. Sice jsou Apostate katakomby daleko, elfka však použila teleportovací runy, které jí dopravily až na místo. Dlouho hledala ještěrany, až narazila na jejich tábor. Musela vybít asi pět stráží a pak velitele Leto, aby se dostala k truhle, ve které byly ukryty části Talinova kopí. Rychle doběhla do Lovecké vesnice a vyhledala Isaela. Ten magickým kouzlem spojil zbraň v jeden kus a předal ho zpět Yasminne.

Když dorazila elfka k Thalii, bylo jí z tváře čitelné velké nadšení. I Thalia zářila.

„Výborně. Podařilo se ti získat Talinovo kopí. I já mám radostné zprávy. Odhalila jsem nejčistší tvory našeho světa. Jsou jimi jednorožci, jenž stráží náš les. Je mi moc líto, že jedno z těchto zázračných zvířat bude muset umřít. Přesto vím, že je to pro dobro všeho živého. Vydej se tedy pro Slzy Života.“

Yasminne přesně věděla jakým má běžet směrem. Často si hladila jednorožce. Milovala je. Teď musí jednoho z nich zabít. Jaká nespravedlnost. Dorazila na louku. Bílé stvoření se prohánělo po louce. Když jednorožec zaznamenal elfku, zpomalil a s důvěrou šel k ní. Yasminne ho nejdříve pohladila a dala mu pusu na čumák. Pak zasadila smrtící ránu Talinovým kopím přímo do srdce. Zvíře padlo bezvládně k zemi. Z očí mu vytryskly slzy. Elfka nastavila Grál Čistoty a naplnila ho až po okraj. S plným pohárem spěchala za nejvyšším knězem Asteriem. Předal mu grál a tak byl všechen život zachráněn.

Všichni můžeme být vděční Yasminne, že tu ještě jsme. A to je celé konec dnešního příběhu.“

Děti nevěřícně pozorovaly Kasiela. Byly plně pohlceny příběhem. Bard se usmál na přísedící dívku. Pak se jí zeptal:

„ Nezapomněl jsem na něco, Yasminne?“

Dívka se otočila a dala se na odchod. Tiše jen dodala.

„Myslím, že to zveličuješ…“