Do temného lesa
za bludičkou...
Šel jsi odhodlaně
a sám.
Neohlížel ses přes rameno...
Na malé mýtině tajemný strom,
co nabízí své ovoce jen o půlnoci.
Chutná sladce.
Poprvé, podruhé, potřetí...
Počtvrté bodá do jazyka,
popáté mění se v jed.
Copak?
Teď už se ohlížíš přes rameno?
Díváš se do dáli,
se smrtí v očích...
Chystáš se k odchodu,
vrátit se zpět.
Že má být snad už vše odpuštěno?
Chceš...
Překročit bažinu suchou nohou.
- Blázne!
Jsi snad Ježíš?
Andělé, démoni, Ábel či Kain.
Čemu věříš?
Konec tvé partie,
už přichází mat
a hrobové ti nabízí své rámě,
teď už je pozdě se ptát:
"Proč zrovna já?"
Tak neobracej se k Bohu!
On ti nepomůže...
› Online 7
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (06.05.23, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?