Nokturno.net / tvorba / diskuze

re: [6] natir: Kritika je dobrá věc, mám ji rád, ve všem co dělám protože pak to dělám(nebo se snažím dělat) lépe.U psaní to tak ale není, jelikož nepíši "dobré básně", nechci být "dobrým básníkem" nebo básníkem vůbec.. píši proto, abych se nezbláznil.. ;-)

re: [4] čtenář shadow:
Ach ano. Tady zapracovaly rozdílné konotace slova "růžové"..
Myslel jsem jí klišovitost, skoro až kýčovitost. Přiznávám, že růžové brýle mě v tu chvilku absolutně nenapadly.

(Teď mám skoro špatný pocit, že Ti to jako jediný kritizuji. Ach jo..)

Výborné :)

re: [3] natir: ;) Inu, asi je to až příliš konkrétní, ale to já jsem vždy :) ten konec není zrovna růžový - je to asi tak: i když je někdy všechno úplně na piču, tak v hloubi duše stejně nechceš, aby ta osoba opravdu odešla..;) nepíšu poezii,jen vyprazdňuji hlavu pro další použití ;)

Já nevím. Proč to ten konec musí vždy pokazit? Člověk si čte, myslí si svoje, rochňá se v lehké tuctovosti (což je neduh, který postihuje ledacos a často), dumá o nesystematičnosti mezer v okolí interpunkce, pátrá po smyslu použité formy, která má nesmyslná pravidla a požadavky (na které autor po vzoru Drsnýho Harryho nepřistupuje) typu rytmu, rýmu, metra a podobně, a koketuje s nezvyklým počtem teček (těmi je ale čtenář mile potěšen - rád používá dvě tečky). Tu náhle - PRÁSK! Jak z nejrůžovější knihy červené knihovny s podtitulem Řekli slavní.
Zůstaneš-li však ..
Zůstaň navěky ..
Člověku to úplně pokazí chuť vína a z ocasu chuti na patře se tak stává přilepený prášek v krku.

Teď nevím, zda jsem to napsal srozumitelně. Prostě to ten patetický konec zabíjí (což je varování pro všechny, kteří nechtějí psát horší poezii, než já).
Mimochodem, a) želvička má pravdu (neznáme se, želvičko?), b) argument Kdo mne zná, ví.. není argument (ačkoli jsou tam použité dvě tečky, což opět kvituji s povděkem).
Tak co, Vy ostatní. Vyjádřete se tu taky!

re: [1] čtenář želvička: Nejde přeci o "vracení", ani o básnění.. spíš o ty pocity. Kdo mne zná, ví..

Ty věci se nevrací...a tak nějak to všechno zůstává navěky. Věc, kterou jsi napsal není nijak velký básnický kus, ale není na mě a vlastně možná na nikom, aby se pouštěl do takovýchto hodncení, protože...vždycky jde o lidi a o pocity, alespoň tak jsem si to vždycky myslila a asi také budu...a lidi odcházejí a pocity zůstávají...tak nějak nafurt...