Nokturno.net / tvorba / diskuze

Smutný král,
na harfu svou tichou píseň větru,
do dáli hrál….

Bez koruny,
bez trůnu,
jež mu vzali pro slávu
a z pýchy,
mu jej zbourali.

I slunce obchází jej,
ani nedýchá,
jak je cítit, jeho tíseň veliká.

A on ví….,
že až se jeho vláda,
na chvíli navrátí,
že pak vzplane touhou,
co ho pohltí,
jak touha Matky,
co dlouho své děti postrádá.

I zem,
tiše naslouchá,
tomu běhu času,
co se blíže k Zapomnění posouvá….

A hrdost krále,
je dávno ta tam.
Stojí proti Všemu protivenství,
stále Sám.

Ti co poznat by ho chtěli,
jen slepě na něj hledí,
a na moudrost dávných věků,
těžko již si vzpomínají….