Pro pohled do duše,
kaleidoskop není třeba.
Tahle hraje duhou v kapce rosy právě stvořenou.
Plavu Tvým oceánem v barvě smaragdu
a tvary korálových útesů důvěrně známé,
znovu vyrývám do paměťových stop.
Bohyně smrti a lásky,
jež jdou si ruku v ruce
paralelně za svítání vstříc.
Když při ševelení tisíce soukromých Horových ok
zatančíš na skalním chrámu,
svými boky šeptáš do tmy kouzla omamná,
to pak i červánky svůj lesk ztrácí
a hvězdy zdají se být v porovnání matné.
Svou křehkost vkládáš
do schránky z měsíčního kamene
a já pronikám jejími jemnoéterickými nitkami,
bych je při sabatu srdce oslavila.
Nevím kolik bolest váží,
leč všechnu ji vezmu na svá bedra
připravena býti útočištěm,
prapůvodním úkrytem Tvé duše
co umí v bezpečí ji ukotvit.
Tvé slzy jako střepy od krve
při dopadu měníc se v perly,
tolik jemnocitu v jedné jediné…
…zřím Tě.
Jsi srdcová královna,
černá dáma,
jen s níž lze dát šach mat
A vyhrát
…život věčný…
› Online 2
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (06.05.23, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?