Nokturno.net / tvorba / diskuze

Keřík starý roste mezi kameny,
roste tu dlouho po celé věky.
Už mnoho, mnoho vody proteklo řeky,
co vykvetly tyto kmeny.

Stará je krása toho keře,
květy navěky rozkvetlé.
Pod ním leží stařík věře,
že do nebes se rozlétne.

Lístky z něj nepadají na zimu,
nepropadají žádnému stáří.
Květy nad hrobem kvetou mu,
celý keř jen zdravým září.

Co ho drží věčně zdravým?
Proč neopadá jeho listí?
Nechce se rozdělit s tajemstvím svým,
co získal asi chytrou lstí?

Je studený jako led.
Je mrtvý a přece živý.
Stál tu jak stojí teď,
každý se tomu divý.

Je z kamene, jež nezapomněl,
jež připomíná nebožtíka pod ním,
jež na stráži stát směl,
jež usnul a nebožtík s ním.

Je to s keřem růží hrob.
Vzpomínáš si, těch dob,
co uplynulo po jeho smrti?

Tak sedím tu před ním a vzpomínám,
co za časy zažil ten kámen.
Já chtěl jsem ho popsat vám
a to je vše. Teď jen AMEN.