Nokturno.net / články

Wetemaa
sepsal Ceredig Mořeplavec

Tak se mi do ruky dostala tato starší kniha (1992) a jelikož mi už dříve byla párkrát doporučena, vrhnul jsem se na ni. Mapa na začátku nic moc, ale přesto jsem se neohroženě jal čísti. A rozhodně jsem nelitoval. Hned úvodní prolog mě dostatečně navnadil a první kapitola mě chytla a nepustila a neměl jsem klid, dokud jsem se nedopracoval až na konec, což netrvalo dlouho, i když má tato kniha (i s dvojkou) něco přes 600 stran.

První část popisuje jednotlivě příběhy jedenácti týpků, kteří se nakonec stali družiníky krále Gudleifra. Už jenom tyto příběhy jsou velice zajímavé a mohly by klidně vyjít samostatně jako kniha kvalitní. Ale děj zde nekončí, ale naopak se tito družiníci poté, co se zkompletují v družinu vydávají na nejrůznější questy, které celkem úspěšně plní, ale zdaleka nejsou nějací nepřemožitelní hrdinové alá Conan, ale ve většině případů jim musí přijít něco na pomoc. Velkou úlohu taky hraje roztomilá persóna mluvícího havrana Caradaca.

Příběhy jsou velice poutavé a nápadité, setkal jsem se s mnohými originálními přístupy a náměty. Děj druhého dílu je taky zajímavě zasazen, protože je jakoby včleněn mezi dvě kapitoly na konci prvního dílu, takže doporučuji mít u sebe oba dva díly při četbě a až nastane ten okamžik, tak přečíst napřed druhý díl a potom se vrátit k prvnímu. Aspoň já jsem to tak udělal a nestěžuji si. Druhý díl je oproti prvnímu, který je skoro jako roztomilá pohádka, mnohem více temnější a krvavější, ale čtivo je to neméně kvalitní, ba naopak jsem byl potěšen, že je psán v jiném stylu. Jen pro úplnost můžu některé rýpaly potěšit tím, že z jedenácti družiníků se né všichni dožijí konce knihy….

Co víc dodat? Jestli jste to nečetli, tak hurá do toho.