Nokturno.net / články

čtyřdení hudební maraton odstartoval ve čtvrtek 10.07.2008, melancholické duše jistě potěšil jan garbarek group & trilok guru vskutku vytříbeným jazzovým vystoupením, my ostatní jsme vyzkoušeli pár festivalových desítek z plastového kelímku a hurá na disko partizani - šou v balkánských rytmech v podání shantel & bucovina club orkestar. příjemný koncert sestávající z předělávek a interpretací všelikých nejen balkánských lidovek. místy však mohl mít posluchač pocit, že skladbám schází plnost a troufám si tvrdit, že kupříkladu česká kapelka gothart na svém albu rakia'n'roll ztvárnila písně z repertoáru bucoviny o poznání lépe a energičtěji.

můj páteční program zahájila jesenická stálice priessnitz, odehráli tradiční set písní a došlo i na klasická švedíkova "okna" - tedy úsměvné výpadky v textech skladeb způsobené nejspíše místním parnem ve spojení s nemalým množstvím alkoholu. po chvíli bloumání mezi jednotlivými scénami se na černé louce rozzářila jedna z mých osobních festivalových hvězd - australanka inga liljeström s kapelou. z dechberoucích aranží spojených s šarmem a nonšalancí této půvabné a obzvláště nadané zpěvačky běhal mráz po zádch. zpívajíc šeptem do rudého telefoního sluchátka, v zádech jemné smyčce violoncella a broukání kontrabasu a těžké údery bicích. vskutku úchvatný hudební zážitek.

v sobotu okolo třetí jsem s chutí shlédnul ukázku ryzího grunge v podání aim - trojice zapálených muzikantů drásajících táhlé kytarové rify, trhajících hlavami a mlátících do bubnů sice nikterak rychle, zato však s vervou. lou rhodes z the lamb doprovázená pouze akustickou kytarou byla sice kouzelná, vydýchaný přecpaný stan a hlasitá muzika ozývající se z nedaléké hlavní stage mne však po druhé písničce odradila. o mnoho lépe jsem nepochodil ani u psalm drummers - svým hráčským uměním mne nikterak neuchvátili. sergent garcia byl přinejmenším příjemným tanečním zpestřením, konec jeho vystoupení však vyšperkovala první ze série táhlých dešťových přeháněk. v mokrých sandálkách jsem následně probloudil vystoupení sinéad o'connor, daby touré a goldfrapp. déle jsem se zastavil pouze u dabyho touré - jeho nevtíravý pop po mauretánsku měl vskutku něco do sebe. hezký koncert odehráli i mohelničtí toto nono, škoda jen horšího nazvučení - větší pódium by téthle početné partičce se dvěma sadami bicích bylo jen ku prospěchu. další bouřka pak uřízla větší polovinu z mnou velice netrpělivě očekávaných švédů koop, nakonec jsem se přeci jen odhodlal vyběhnout do deště a ani trochu jsem nelitoval. jakožto milovník stařičkých swingových kapel jsem byl záhy vtažen do víru jazzových a swingových rifů, tanečků a gest. to vše v poměrně moderním hávu, zpracováno decentně a s grácií. pro mne jednoznačně nejlepší záležitost letošního ročníku colours.

zamračená neděle pak půsopila spíše jako mdlá afterpárty - craig adams a jeho gospelová družina odehráli jednu skladbu a následně byli odříznuti běsnícími živly od zdroje elektrického proudu. po řádné kroupové spršce pak odehráli několikero fláků unplugged. diváci toužící po dunících rytmech a řvoucích kytarách mohli zaskočit na koncert 100° v nedalékém stanu. já osobně jsem byl nucen protrpět koncert cartonnage (omlouvám se, ale nesnáším osmdesátá léta v muzice...), hodinku pročekat v blátě abych následně zjistil, že čert ví z jakých důvodů bylo posunuto vystoupení budoáru staré dámy a užil jsem si tak přesně jednu jedinou poslední píseň jejich koncertu. tosh meets marley zvučili pekelně dlouho, odehráli pak sérii starých reggae fláků při nichž se člověk mohl uhoupat k zbláznění... docela mile mne překvapili les boukakes - francouzská partička se spoustou chytlavých tanečních rytmů vyrysovaných zvukem darbuky a ozvláštněných zpívanou arabštinou. a nakonec všemi očekávané vystoupení gogol bordello, hezká šou - na první pohled spontání, na druhý už o poznání méně (kolem kapely neustále obíhá skupinka pikolíků - jeden z nich má za úkol přesně umístit červený kyblík, na nějž eugene hutz tluče paličkami, druhý vytírá rozlité víno z lahve jíž kolem sebe zpěvák máchá, třetí pak v mezičase otírá jeho polepenou kytaru a citlivě ji ladí...) to že je vystoupení dopředu pečlivě nacvičené samozřejmě jen přispívá výtečnému skákacímu zážitku, kterýžto nezkalil ani vydatný déšť doprovázející poslední festivalový koncert.

nuže, třebas na přesrok.