03.01.06 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 1602 x | vypínač
Pletu jí oprátku, té představě o splétání našich duší,
odplachtí do teplých krajin, brzy ji popravím.
Ona je vědma, (tvoje škola), nevzlyká, bohudík již tuší,
Lano slz přehoupnu přes větev,
stoličku na funus připravím.
Přesto srdce plesá, když ho omotáváš rudou stuhou.
Od kašny zavání kapři, zvěstují zimu tuhou.
Na lavičce čistá noc se milencům všem klaní
a já v kapse - dárek od tebe -
ještěrku svírám dlaní.
příroda tma emoce pocity svoboda marnost .. podzim krev antilistí vyznání bolest vztahy přetvářka nenávist vzpomínka horror povídka pocit město zklamání x zima hrůza beznaděj čas temnota smrt ... sen cesta jen tak mládí sex žena momentka naděje realita srdce horor * vztah poezie osud touha fantasy smutek život . humor erotika aa strach láska sobota zoufalství deprese voľný verš samota les noc haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867