Nokturno.net / tvorba / dílko

Hřbitovní... Marie Markéta hledá svůj hrob. Toulá se nocí. Cizí okna se mlží dechem spokojených rodin. Lezavý mráz. Blíží se samain, cesta se kroutí, duše se rmoutí...
Zuby cvakají, jako korálky. A támhle za plotem blýskají opilá světýlka vzpomínek. Přehodit tašky za hřbitovní zeď. Na noc se zamyká...
A pak mžourat mezi náhrobky. Rodina Slavíkových *1.9.1926 +23.6.1987. Max a Marie Pokorní *16.7.1902 +11.9.1963. Vzpomínáme.
Tady jim květiny nepochybí. Mrtvým jich netřeba.
Květiny a svíci... kde jen je ten kámen? "Marie Markéta". Minuta ticha.
A teď pryč. Honem pryč! Kudy jen... Tadyhle za zdí, andělé zazní - zdušený chór. Marie Markéta spí. Zoufale spí.
Ráno se sebere a protančí ulicí, studeným sluncem, rosou, jako stín. Ubohá Markéta.

Lazar se usmívá, potichu sedí
smrt mu již zakrývá, rukou svou hledí.