07.01.06 | Kostěj Bílý, @, další tvorba | 729 x | vypínač
Jak deště spadlé na zem
stojí tu dívka na rohu ulice.
Je to děva vykopnutá ven.
Nepatří dovnitř, do světnice.
Nežebrá o almužnu lidí,
žíví se nejstarším řemeslem.
Ostatní nechcou ani ji nevidí,
vidí ji v temnu a taky ve zlém.
Ta děva není cudná však,
je to přec nevěstka Kristova.
Spočine, pak uhne tvůj zrak.
Odsoudit, že začíná od znova.
Nemá děti ani rodinu svojí.
Žije život jeden. A né dvojí.
Snaží se uživit na den vánoční,
pracuje dál, pracuje po noční.
Pak příjde poslední zákazník.
Dívenka pohlédne nahoru.
Pozvedne ruku, je to jen zvyk,
čeká peníze, ne kousek únoru.
Podá ji předmět malinký.
Nečeká na žádné záminky,
podá ji její malé hodinky,
přesýpací života hodinky
bez písku.
smutek pocity beznaděj pocit město osud fantasy hrůza samota naděje život marnost zima sobota strach humor deprese realita . vztah momentka bolest vztahy sen čas tma povídka zoufalství haiku cesta srdce horror smrt nenávist emoce mládí vzpomínka příroda horor erotika * svoboda poezie vyznání sex x přetvářka jen tak .. podzim touha krev voľný verš zklamání žena noc temnota les láska ... aa antilistí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867