Nokturno.net / tvorba / dílko

Ležim sám v tomhle žlutym pokoji,
plnym prázdoty a němejch snů.
Tahle směšná scéna mi dodává odvahy,
a bere naději.

Ležim tu sám
a mokrý prádlo na topení
mi připomíná můj osud,
kterýmu nemůžu utéct z okovů
a kterej se mi směje do očí.

Nemám sílu ho přemoct,
chci jenom utíkat.
Utíkat pryč odsud,
pryč z tohohle žlutýho pokoje
plnýho beznaděje.

Vim, že zítra
už moje kroky povedou jinam,
ale duch tohole pokoje
mě bude pronásledovat dál.
Do věčnosti všedních dní.