Nokturno.net / tvorba / dílko

A ve snu,
který byl červeným domem
hráli jsme si na černé
se skleněným míčem,
přede dveřmi,
za nimiž byl dávno podzim
a lidé tam nesli kašnu Herkulovu přes ulici,
před pohledy chodců,
lidé tam nesli
kašnu z kamene,
za dveřmi,
kde jsme si hráli
se skleněným míčem,
dokud byl podzim.

A ve snu,
který byl červeným domem,
kde byly sloupy vysoké
a podlaha z mramoru,
čekal jsem na tebe,
když skončil podzim,
pod jejím pohledem,
pohledem jiskry
v oku havrana
svádějícím poutníky
a hledající blázny,
hledače pokladů a
slaboduché rytíře na
neživých herkách
s popelem ve vlasech a
karavanou slepých hyder,
s kapsami plnými ledu
a olova,
jiskry zmírající běhny
s rozkoší v ústech plných
písku,
čekal jsem
pod jejím pohledem.
Když pohyby míče
dostihly bludičku
ukrytou v závěsech,
ve snu,
který byl červeným domem,
bude již dávno zima.

Ve snu,
který byl červeným domem
s mnoha prostory,
v mysli poutníků
a hledajících bláznů,
pod jejím pohledem,
ukrytý ve stínu zimy,
čekal jsem na ty,
kdo hráli si
se skleněným míčem,
s míčem ze skla,
na vzorech koberců,
jenž byly chodbami
v prostorách bez vzduchu,
na stěnách z olova,
v úkrytech mrzáků
osleplých zimním světlem
v pasti pokoje,
bez klíče k šuplíku,
s koni bez postroje
v zakletí do smíchu,
ve křiku nástroje,
v tlamě Leviathanově.

A ve snu,
který byl červeným domem
s mnoha pokoji, patry a nástroji,
přede dveřmi,
za nimiž byl dávno podzim
a lidé šli po ulici
hledíce do oken domu
v krátkém zastavení
ve chvíli strnutí
čekali na pláč,
na smích a na křik,
když už byl dávno podzim,
čekali,
zda neuvidí skleněný míč
ve dveřích červeného domu
a pak šli dál
v myšlenkách na jaro,
za smíchu červeného domu,
za pláče těch,
kteří si hráli
se skleněným míčem,
když už byl dávno podzim,
tam kde jsem,
ukrytý ve stínu zimy
pod jejím pohledem,
ve snu,
který je červeným domem.