Nokturno.net / tvorba / dílko

Ó, to jitro bylo průzračné, kdy příchod Slunce Velikána zvěstovala velká resignace Luny, aby tak opět vyzdvižen byl majestát Zářícího, Proroka světla, Vládce paprsků jasně zářících, bez něhož anima mundi byla by jen temnotou infernální, jehož příchod oznamujíce poslové Étherští rychlostí nesmírnou a jenž v cyklech se opakujících pro každý okamžik sumární předvádí svůj potenciál, co největší Vulkán by nepředčil zdaleka, ni kdyby byl Titánem stavěn, kterýmž predikce času co věčného cyklu jest nevyvratná již od dob, kdy Centrifuga Vesmírná do činnosti uvedena byla a ramena její, jenž rozpětím svým od kraje ke kraji Universa dosahujíce hmotu rozptýlila úhlovou rychlostí, rovnou co sekunda to radiánů přemnoho tisíců, do všech koutů, jako světy světů, kde nyní Kolona Mléčná rotujíce je pak možné vidouc objekty sphérické, z nichž Panovník zářící v oblibě má jediný, na něm pod oblaky, jenž co by jemné aksamitové závoje s purpurovým nádechem paprsek po paprsku chytají, jako hrající si dívky rozličné pletenců krásných majíc každá, kdy každý co vlnění elektromagnetické se přizpůsobujíc kvantujíce přesně vrývá do dlaní a do oka každé, která chce jej zachytit a vyvolá lehký úsměv co ret v blízkosti líček leží jako zrůžesad, zde jest stavení, kde odpočívajíce Psýchostrathos z rodu Hranolů, proporcí úměrných, jenž otce, vládce Hexagóna, v hádce šípem zabil rychlým a matku Tetrámidu i bratra též Cylindra Sphéra k smrti dohnal tímto činem a svou psýchu takto navždy ztratil, přebývá co roky plynou věčností velkou. Ježto byl povahy prudké, co šíp otce mine on v pláč propukajíce činu litoval jak kajícník velký, jenž tortúry rozličné sobě připravuje ihned. Nic naplat ovšem, deprese přišla. A tak sám pod Prorokem světla oka mhouříce, co ráno jest vánků vlahých a listů žlutě svítících pak kontemplujíce při louhování, toliko procesem difúzním, trudomyslnosti propadá do hlubin nesmírných, kam poutník odvážný co peklem Dantovým prošel nohou přelehkou by nevstoupil ni slaňoval či snad na gumě osud by pokoušel, ne, ani padákem nikoli.

Čas nyní, bych o psýše Psýchostrathově rozprávěl: Co malý, byl sám s myšlenkami svými o velikosti, které přesvědčen býval a na kariéru velkou při naivitě své smýšlejíce stával se nesnesitelným při slově či větě příteli sdělené, což navzdory kráse své nesmírné, jenž příčinou jsouc slavných úspěchů milostných u děvčat urozených a pletenců krásných, jenž kvanta paprsků chytajíce do očí svých apod. Ve světě toliko uzavřeném projevům nátury jeho, sezdálo se géniu Psýchostrathovu, že duševně nad ostatní ční velice, což vzhled jeho myšlenku tuto podporoval. Otce svého, vládce Hexagóna, jenž vynikl především schopnostmi svými surovými, kdy hordu barbarů výrazů hrubých a jenž svými zadnicemi maso pod sedlem svým naklepávali, rukama svýma, co chlap chlapa mlátí všechny do smrti ubil a životadráhy jim tak zkrátil co do délky značně, aniž kariéru svou by provádět dál mohli. Matku svou Tetrámidu i bratra též Cylindra Sphéra považovat začal za duševně nejemné a hranaté příliš, čímž jemnosti jeho přehluboce se dotklo křivdou velkou. Což nebyl nucen pracovat manuálně, když otcem jeho, vládcem Hexagónem, poručeno jemu bylo by býka skolil a síly s hrubostí více tak nabyl pro s nepřáteli boj zblízka nésti lépe mohl – to dotklo se ho opět velmi, což otec nevěděl, že strach smrtelný má ze zvířat tvarů obludných? Co čas plynul, hádky pokračovaly, kdy ubohý Psýchostrathos přítele duševně rovného nemajíce melancholii propadal velice. A tak se udát mělo, že ve věku sedmnáctého roku života jeho propukla u něj simplexní forma schýzophrenie (za což mohl jakýsi Deus ex machina, jenž se toho času dle náhody vyskytoval) a celý život se mu tak změnil k nepoznání. Náhle ztratil zájem o vše, co dříve zaměstnávalo plně jeho mysl. Nejenže nechal na pokoji všechny dívky, jenž se kolem něho pravidelně vyskytovaly a nikdy už nezvedal telefon, ale přestal také psát poesii (měl mimo jiné jisté básnické sklony) a vůbec se zajímat o veškerou vysokou krásu (tzv. krásno, jenž svou rozmanitostí a složitou strukturou, která implicitně obsahuje jisté božství, pozvedá iracionální část mysli k nebeským výšinám, povzbuzuje ducha vůbec aj.). Kamarády neměl. Jeho nemoc ovšem postupovala pomalu a velmi záludně. Během prvního roku nemoci si nikdo nevšiml nižádné zásadní změny v jeho projevech. Nadále zůstával velice samolibý a stále zamyšlený, kdy na otázku kohokoli z rodiny odpovídal: „Tomu bys nerozuměl.“, „To bys nepochopil.“ nebo také „Hleď si svého kladiva duchu pozemský.“ (to když měl z něčeho velkou radost) apod. Pouze jedné dívce, která o jeho velkolepou osobnost jevila prominentní zájem (Neznáme její jméno, ale později z nešťastné lásky spáchala na druhý pokus sebevraždu velmi nepatřičným způsobem – nechala se surově znásilnit a pořezat dvěma námořníky z ostrova Kýnos, jelikož věřila, že to přinese spásu pro Psýchostrathovu psýchu. Po jejím pohřbu bylo několik námořníků svědkem zajímavého úkazu, kdy dle jejich výpovědí nejprve slyšeli a po-té i viděli dva velké zvony zavěšené kdesi na Nebesích, kterýžto zázrak si lidé spojili s její smrtí a začali jí nazývat Dobrosrdečka. Na tomto základě později vzniklo několik literárních a filmových zpracování. Psýchostrathovi to v té době již bylo úplně jedno, ovšem není jisté, zda o tom vůbec věděl. Za několik let se ovšem záhadně uzdravil, když mu již psýchy-jatři nedávali žádné naděje, jelikož plodil pouze slovní salát.) se jevilo jeho chování poněkud nezdravé – leč citlivce a citlivky nikdo neposlouchá. Bůh chraň svoje ovečky. Posléze se však nemoc začala projevovat naplno a jeho záchvaty melancholie střídané zuřivými náladami, kdy neustále obviňoval svého bratra, že mu ukradl kružítko, aby si jím obtáhl svoji hlavu (což v té době nikdo nechápal, až později to jistý psýchy-jatr vysvětlil složitou teorií, v níž jaksi podivně figurovalo bratrovo jméno Cylindrius Sphérus, z čehož později vznikla obskurní teorie, že celá Psýchostrathova nemoc je způsobená podvědomou frustrací z jakési těžko pochopitelné odlišnosti jeho jména od jména jeho rodičů a bratra, pročež tak vznikl pocit méněcennosti sublimované do velikášského postoje a projevem pohrdání nad duševními projevy ostatních lidí. Tato teorie byla později vyvrácena slavným psýchy-jatrem Herbojathrem Menthem, který dokázal, že jeho velikášské postoje jsou důsledek nemoci a ne její příčinou, leč kdo ví.). V jednom z počátečních záchvatů zabil v hádce svého otce střelbou z luku, který nikdy v životě nedržel v ruce, po-té, co mu otec, který byl též prudké povahy řekl, aby ze sebe nedělal vola, že na blbosti už je velký dost. (Psýchostrathos později vždy uváděl, že mu otec řekl, aby dodělal vola, že na blbosti už je velký dost, což ho velmi rozzuřilo, neboť nesnášel fyzické týrání zvířat) Již po půl roce od této rodinné katastrophy byl nutně převezen na psýchy-jatrickou kliniku na již zmíněném ostrově Kýnos, kde jeho nemoc dorostla do finálního stádia a pak nastala záhadná změna (viz výše). Již vyléčen zjistil, že nemá rodinu, ale že má deprese, tak propadl trudomyslnosti a uchýlil se do ústraní, kde ho pravidelně navštěvoval podivín z místního ostrova Kýnos z Maniphesthu (původně se jmenoval Maniphesthos z Kýnosu, ovšem takto se mu jméno zdálo malebnější a Kýnos byl profesí slovomalebník čili philosoph), který se ho snažil svou demagogickou dialektikou vyvést z jeho nihilismu. Po třech letech však rezignoval, jelikož Psýchostrathovy odpovědi byly pouze: „nemá to cenu“ a „to je jedno“, pročež dialogová setkání vždy končila požitím psylocybinového vývaru, po kterém Psýchostrathos usnul se slovy: „Zase ty mouchy.“ a Kýnos započal postupovat k výšinám Nebeským se slovy: „Nalezl jsem ho, není zde a přece ho vidím.“.

A tak zde dlí
sám a sám,
nikým neznán
ni milován,
paprskem snad sledován
co sesílá mu Prorok sám,
aniž by měl snad
další plán.

Psýchostrathos zemřel na podvýživu ve věku 24 let. Jeho hrob leží v severní části ostrova Kýnos. Letos v létě na něm vyrostla bříza.

8. 2. 2006