Nokturno.net / tvorba / dílko

Růžový háj





Už nejsem v háji

Tak proč pořád cítím tu vůni?

Vůně jak v ráji

tak blízko zhoubné tůni.




Ale byť Satanův,

pořád to ráj.

Nadešl máj.

Lásky čas

umlčel její hlas

Přejde zas…

Přijde zas…

Ne pro nás.

Bude to jiný.

Tan pocit viny!

nebude


podruhé

Hraješ si osude?

Pak styď se ostude,

šeredný oblude.

Šťastná či nešťastná,

furt plná života,

upadá temnota,

síly mé nicota

nabírá gradace.

Nečekám ovace

za ten čas zničený

nečekám odměny.

A přece chválí mě!

S klapkami na očích

vidí jen sníh v zimě.

Ztratili zrak i čich?

Nevidí bezcenné, tuctové stvoření.

Kdo se jim odmění?

Špatné mé vlastnosti nevidíte?

A dobré patřičně oceníta..

A pak mě zkreslená představa

pomalu dostává.




Co dělám?

Nic.

Mám dělat víc.

Život si rozházet a pak ho nezvládat,

to nejde za žádné umění pokládat.

Změnit se kvůli vám? Kvůli všem? Pro sebe?

Utopie.

A žít bez tebe?

Srdce zhnije.

Ne. Dobře. Vím. Zapomenu.

Lepšího dostanu. Za odměnu.

Ale nic pro to neudělám.

Do prázdných řádků

prázdná slova volám.