05.06.06 | Martin Franc, @, další tvorba | 699 x | vypínač
Ráno mne vesničané našli. Tedy spíš mě, pobité statkářovi muže a spálené silo
se stájí.
Odnesli mě k místnímu doktorovi a tam jsem (prý v šoku) ležel
tři dny. Třetí den od toho masakru ke mně přišla stará žena, ta, která byla
považována za malomyslnou.
Posadila se na pelest mé postele a počala vyprávět.
„Když mi bylo třináct, viděla jsem, jak hvězda ožila a sestoupila do naší
vesnice. Lidé se sběhli a to, co uviděli je odsoudilo k smrti. Hvězda byla
velká jako člověk, ale nebyla zřetelně vidět. Svými smrtícími paprsky zabila
spoustu lidí. Několik jich zmizelo v korunách stromů. Všude vládl chaos a
zmar, smrt a bolest. Mě také chytila, ale poznala ve mně snadnou kořist a tak
mě nechala žít.
Ano, kořist! Vypadalo to, jako by ty lidi lovila…
Celá ves byla pobita až na děti. Já se usadila zde… Nikdo mi nevěří.
Teď se hvězdný lovec vrátil…“
Já jsem odjakživa věřil, že ta bába je blázen, ale to, co jsem před třemi
dny viděl, se jejímu příběhu velmi podobalo. Řekl jsem jí o tom a ona
rychle přitakala: „Nesmíme se Hvězdě protivit. Musíme jí dát vše, co bude
chtít. Ale chraň Bůh toho, kdo na ni vztáhne zbraň! “
Žena mě pak zanechala o samotě a já se rychle ustrojil, abych běžel
za starostou či Tobiášem. „Budou mě také považovat za blázna,“ říkal jsem si,
„ale vždyť všichni musí vidět, co se děje.“
Starosta mi však řekl špatnou zprávu. Před hodinou vyšla do lesa skupina
odvážných, v plné zbroji, štvát neznámého zabijáka.
„Musím za nimi!“ říkal jsem a starosta mi poradil, ať jdu hledat ke
Hvozdu. Potom mi půjčil svůj nádherný broušený meč a já, ač jsem věděl, že ho
nepoužiji, jsem ho s díky přijal. Pak jsem se vydal na cestu.
Pěšky!
Měl jsem šílený strach a byl jsem unavený, ale přesto přeze všechno jsem
energicky klusal dál po lesní cestě. Něco mi říkalo, abych se na místě otočil a
zmizel, dokud mohu!
Namísto toho jsem ale vstoupil hlouběji do lesa.
Nevím, jak dlouho jsem prohledával okolí, když jsem však našel tu věc,
bylo už šero. Na mýtině u Hvozdu stál velký objekt, ale přesto přeze
všechno jsem energi Na mýti mýtině u Hvozdu stál podivné hmoty a její
povrch lehce pulsoval. Odhadem mohla mít v průměru kolem deseti metrů.
Stál jsem tam a hleděl na to obří absurdum a marně se snažil pochopit, co
to vlastně je. Pak jsem si všiml něčeho, co mohlo fungovat jako vchod.
Přistoupil jsem k těm “dveřím“ a nahlédl dovnitř.
Na podlaze se válela hustá mlha, jinak nic zvláštního. Jednou nohou jsem
tedy vstoupil a …
Ozval se strašný, bolestný výkřik! A lší!
Pak následoval řev daleko horší než jaký jsem kdy v životě slyšel a
rázem mi ztuhla krev v žilách.
Poznal jsem ho – patřil tomu netvorovi.
Výkřiky se ozvaly z Hvozdu, kousek za mnou. Věděl jsem že už je
pozdě, že si muži Lovce našli.Nebo si spíš Lovec našel je!Ale přesto jsem se na
to místo rozeběhl.
Uviděl jsem hrozné věci!
Jeden muž v kožené zbroji ležel na zemi, v křoví a na skále a
všude se válely jeho vnitřnosti. Ano, byl rozerván na tři kusy a rány měl
ošklivě popálené. Určitě byl zabit těmi hvězdnými paprsky.
O kus dál stál u stromu další muž a z hrudi mu trčel
ocelový bodec, kterým byl přibit ke kůře. Jeho obličej byl k nepoznání
zohyzděn a lebka dozajista rozdrcená.
humor vyznání emoce naděje horror cesta čas noc samota smrt pocit nenávist haiku * aa jen tak voľný verš sen .. přetvářka město sex vzpomínka zklamání les mládí srdce momentka fantasy osud tma temnota pocity strach podzim erotika zima svoboda marnost sobota ... antilistí realita hrůza poezie . x bolest zoufalství beznaděj povídka vztah horor příroda vztahy deprese žena krev touha smutek život láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866