Nokturno.net / tvorba / dílko

Město se zahalilo do černého závoje tmy.
Mlha se jak mlíko povaluje v ulicích
a déšť vytrvale buší na okenní parapet.


Z vedlejšího bytu slyším dětský pláč.
To zase přijel hodný strýček,
co s neteří chce si hrát.
Zničené dětství, duše, život, osobnost.

Pláč,
chtíč,
prosba,
zvrácenost,
modlitba,
touha,
nenávist,
sebeukájení,
útok.
A déšť vytrvale buší na okenní parapet.



O kus dál soused zase zlitej.
Bez důvodu bije svoji ženu, týden co týden.
Už si skoro zvykla na tenhle rituál,
po kterém říká, týden co týden, že ze schodů spadla.

Pláč,
chlast,
prosba,
zvrácenost,
modlitba,
touha,
poníženost,
sebeukájení,
útok.
A déšť vytrvale buší na okenní parapet.



Venku, nedaleko autobusové zastávky
zmlátil feťák opozdilce co domů se vracel.
Možná se ve tmě zaleskl i nůž,
jen pro peníze, další dávku.

Krev,
fet,
prosba,
zaslepenost,
modlitba,
nepříčetnost,
strach,
bezohlednost,
útok.
A déšť vytrvale buší na okenní parapet.