18.09.06 | Kotoslav Zdymadlo, @, další tvorba | 1005 x | vypínač
Ranní zívnutí,
mírné prohnutí
těla znaveného,
nocí zmučeného.
Slunce polední
oko pohledí
na tiché tělo tvé
též nocí zmučené.
V peřinách – bílých závějích
tvá kůže leží stažená
Bůh prý odpustí každý hřích…
Jak dlouho již jsi mi věrná?
Láska je přece dar Boží
však má jest takto jednosměrná…
, linkuj! 
, jagg 
zoufalství svoboda podzim .. život sobota momentka zklamání samota pocity sex vztahy horor strach žena aa srdce humor zima realita naděje pocit tma temnota příroda krev přetvářka jen tak nenávist * hrůza smrt poezie marnost bolest les voľný verš erotika antilistí touha cesta emoce x povídka město smutek vzpomínka haiku mládí noc fantasy vztah . čas beznaděj osud sen ... deprese láska vyznání horror
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867