18.09.06 | Kotoslav Zdymadlo, @, další tvorba | 967 x | vypínač
Ranní zívnutí,
mírné prohnutí
těla znaveného,
nocí zmučeného.
Slunce polední
oko pohledí
na tiché tělo tvé
též nocí zmučené.
V peřinách – bílých závějích
tvá kůže leží stažená
Bůh prý odpustí každý hřích…
Jak dlouho již jsi mi věrná?
Láska je přece dar Boží
však má jest takto jednosměrná…
, linkuj! 
, jagg 
erotika poezie horror voľný verš svoboda zklamání vztah emoce život .. les pocity x realita vyznání osud antilistí smrt samota přetvářka zima jen tak strach žena vzpomínka ... krev deprese smutek . tma příroda láska mládí podzim humor touha hrůza cesta sen fantasy * sobota aa nenávist čas sex naděje bolest beznaděj temnota horor zoufalství marnost momentka noc vztahy pocit město haiku povídka srdce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867