18.09.06 | Kotoslav Zdymadlo, @, další tvorba | 990 x | vypínač
Ranní zívnutí,
mírné prohnutí
těla znaveného,
nocí zmučeného.
Slunce polední
oko pohledí
na tiché tělo tvé
též nocí zmučené.
V peřinách – bílých závějích
tvá kůže leží stažená
Bůh prý odpustí každý hřích…
Jak dlouho již jsi mi věrná?
Láska je přece dar Boží
však má jest takto jednosměrná…
, linkuj! 
, jagg 
poezie krev žena ... zklamání emoce smrt beznaděj podzim zima přetvářka samota horror humor les nenávist mládí marnost povídka cesta * příroda vyznání voľný verš sobota smutek haiku fantasy svoboda osud . .. vztah zoufalství sex pocit x momentka jen tak vzpomínka pocity sen antilistí hrůza naděje erotika život srdce strach horor aa vztahy bolest láska město touha noc temnota tma čas deprese realita
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867