Nokturno.net / tvorba / dílko

Zalknul jsem se z té nádhery.
Vylézali z mého pláště Frantové.
Nejen frantové, anóbrž i lojzové,
Lojzové,Tondo­vé,Zbyňkové…
A taky jiní,ti peřinoví.
A kohout nekokrhal posvátné zpěvy
umlknul a s ním celá ves.
Aby mohli tito lidé v poklidu odejít.
Nerušeni zbytečným vyzváněním.
Mobilů,rádií, internetu, telegrafu.
A kdoví co ještě…
A když odcházeli ode mne, nebylo mi smutno.
Jsem jsem zamával a spál dál.