16.11.06 | trueblue, @, další tvorba | 1301 x | vypínač
Ač Tělo mé spokojeně zpívá,
píseň o kráse mnohých.
Srdce volá po jediné.
Vzpomínka pouhá,drásá a drtí.
V agónii citu umírám.
Ať bolestivá chyba,
či láska,
souží jako poprvé.
Po sté říkám,
už nikdy víc
a ohlédnu se po druhé.
Už nevěřím v řešení,
jen v zoufalé kroky.
Nyní stačit musí zbylé.
Nikoli bez citu,
jen bez lásky .
nenávist povídka město vzpomínka beznaděj fantasy podzim pocit realita marnost smutek horror humor sen sobota hrůza vyznání erotika momentka pocity ... mládí život přetvářka zima příroda svoboda * deprese žena strach . antilistí sex vztahy noc naděje x smrt krev horor tma voľný verš aa cesta samota bolest touha zklamání poezie temnota jen tak .. osud láska haiku zoufalství les čas srdce vztah emoce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6471
autorů: 867