Nokturno.net / tvorba / dílko

Ač Tělo mé spokojeně zpívá,
píseň o kráse mnohých.
Srdce volá po jediné.
Vzpomínka pouhá,drásá a drtí.
V agónii citu umírám.

Ať bolestivá chyba,
či láska,
souží jako poprvé.
Po sté říkám,
už nikdy víc
a ohlédnu se po druhé.

Už nevěřím v řešení,
jen v zoufalé kroky.
Nyní stačit musí zbylé.
Nikoli bez citu,
jen bez lásky .