Nokturno.net / tvorba / dílko

Každou druhou noc po úplňku
konám své drobné oběti,
úlitky našim bezvýznamným bohům,
nenápadné popravy kapesní gilotinou
(nevyčíslitelné historické hodnoty),
začíná rezivět

Ale dnes, dnes jsem zapálila pohřební hranici
a popel, co zůstal v  Tvých vlasech, je obarvil do šeda.
Kůže mi rozkvetla po soli,
jak jen Ti psát (o  lidech).
Mám tři přání a tisíce mincí
se sypou do kašen z  tvých kapes.

Slunce je mandalou, léto ji vybarvilo tuží,
Tobě pro radost,
vždyť já přece vím, jak nesnášíš podzim
Slyšíš ten tichoučký valčík, dva, tři…
(co Ti hraju na city)

Dveře se otevřely,
vstoupil a nezeptal se na jméno,
král kovář, král bláznů.
Musíš postavit dlaší zeď, bez oken, beze slov.
Snad neumí lítat…

Kdybys zkameněl,
vykopala bych studnu a dala Ti pít,
přešla bych poušť a čtyřicet dní nevzývala déšť.
Otevřu oči a uvidíš údolí s  pramenem.
Kdybys…

Přichází oslavy milování (těch nejprvnějších),
omotám Ti stuhu kolem kotníků
a protančím Ti pod dlaněma,
spokojená s  málem.