Nokturno.net / tvorba / dílko

Studená záda
úsměv šťětky
v  kapse mi chrastí
dvě pětky
blíží se ke mě jak smrt k  životu
je to její práce
dělá svou robotu

S  díky odmítám
obcházím obloukem

V  hlavě mám pocit
spíš vody šumění
jít stále dál je mé umění

Bahnem a špínou
všedního života
skoro se topím
a přeci chychotám

přeci se usmívám
na okno zamžené
na tváře žen
i  talenty sprzněné

Červená růže
pochcaná ožralou
přeci si kvete s  dobrou náladou
Oči básníků
zvrácené do sebe
znají svůj stín
a né že né