Nokturno.net / tvorba / dílko

-Ahoj, jsem doma!
-Ahoj.
-Jak jsi se měla?
-Skvěle. Nejprve jsme byly s Julií nakupovat (mám pár nových věcí na sebe) a pak jsem šla na oběd…jo, pozdravuje tě Eva, dnes mi volala a ptala se na tebe.
-Hm…Je pátek, osm hodin…
-To vidím.
-Mohli bychom si někam zajít, co ty na to?
-Ne.
-Proč ne? Každý pátek chodíme ven.
-Změna.
-Co se stalo?
-Nikam s tebou nejdu, stačí ti to?
-Nell?
-Co je?
-Děje se něco?
-Ne. Prostě nemám náladu.
-Můžu ti pomoct?
-Ty to nechápeš.
-Co nechápu?
-Nic nechápeš. Zapomeň na to.
-Fajn, tohle nebylo vhodné téma…ehm…asi si půjdu lehnout.
-Tile?
-Ano?
-Běž do druhé ložnice.
-Do druhé? Ty chceš…
-Co je ti po tom?
-Já myslel, doufal jsem, že nejsi jako ostatní, že dokážeš být…lepší.
-Dobrou noc.

***

-Á, dobré ráno.
-Nazdar.
-Kam si můžu sednout?
-Kam chceš.
-Ok. To je čaj?
-Jo, černý.
-Bezva…dám si kafe.
-Jaké.
-Klasiku.
-Něco k tomu?
-Ne, díky.
-Za chvilku to bude.
-Jsem George.
-Til.
-Máš úžasnou ženu, Tile.
-Ona má mě.
-Vždyť ty víš, jak jsem to myslel.
-Nejspíš jo.
-Je ze začátku hodně romantická..to se dneska moc nevidí….Ale jak se rozjede, je k nezastavení. Chce to pořád.
-Tady je to kafe.
-Taky u toho hodně křičí.
-Vážně?
-Ano. S tebou nekřičí?
-Opravdu nechceš něco k jídlu?
-Ani ne. Musím jít.
-Hodně práce?
-Poslední dobou roste zájem o naše…služby.
-Nepovídej.
-Teď je v módě objednat si dva tři chlapy…Ani si nedovedeš představit, jak dlouho jsem se pořádně nevyspal.
-Musíš to mít opravdu těžké.
-Jo, to máme my všichni…Tak já půjdu.
-Ahoj.
-Čau.

***

-Co je k snídani?
-Nic.
-To snad nemyslíš vážně!
-Myslím. Podívej.
-Co to je?
-Ty nevíš? Našel jsem to ráno v obýváku.
-No a co?
-A co? To je všechno? Žádný pokus o vysvětlení?
-Nemusím ti nic vysvětlovat, jsem žena.
-Nepovídej…že bych si toho za těch deset měsíců nevšimnul? Nechápu tě.
-To po tobě nikdo nechce.
-Proč sis objednala…George?
-Už odešel?
-Proč?
-Měla jsem na to chuť.
-Mohla jsi mi to říct…
-Měla jsem chuť na to objednat si společnost.
-Nikdy předtím jsi to neudělala. Nesnášela jsi to!
-Změnila jsem názor.
-Jenom tak nebo jsi dostala DOBROU radu od nějaké svojí INTELIGENTNÍ kamarádky?
-Jenom tak.
-Nevěřím.
-No a co?
-No a co? Jsi na mě poslední dobou hrozně milá. Odmítneš mé pozvání na večeři, objednáš si společníka a prohlížíš si katalog sňatkové agentury!
-Jsem žena. Tohle všechno si můžu dovolit.
-Kde je ta Nell, co mne před necelým rokem koupila?
-Nikdy neexistovala.
-Nikdy neexistovala…..
-Ne, byla jenom tvoje představa. Já jsem Nell.
-V tom případě jsem si posledních 10 měsíců jenom představoval.
-Nejspíš.
-Nejspíš….…..fajn.
-Tile, mrzí mne, že jsi našel ten katalog.
-Mrzí?
-Ano, víš, já si ho neprohlížela, já jsem si vybírala nového manžela. Chtěla jsem ti to oznámit den před jeho příjezdem.
-Ty sis koupila nového manžela?
-Jo.
-A co já?
-Dostala jsem 2% slevu při pořízení nového muže….teď patříš agentuře.
-Agentuře?
-Přesně tak. Hele, zatím si s ničím nemusíš dělat starosti, Tod přijede až za týden.
-Nedělat si starosti….….….
-Jo. Takže…v pohodě?
-Asi ano.
-Tak mi přines snídani.

***

-Dobrý den, jsem Michala.
-Ahoj, Michalo.
-Ok, budeme si rovnou tykat. Jak se jmenuješ?
-Til.
-Těší mne. Pojď dál.
-Díky.
-To jsou všechny tvoje věci?
-Vlastně ne…mám ještě 501 knih, ale ty zůstaly u mé bývalé že…majitelky.
-Aha.
-Vrátím se pro ně.
-Myslím, že nevrátíš.
-Proč?
-Posaď se.
-Já ty knihy potřebuji!
-Dáš si čaj?
-Jsou pro mne důležité.
-Na něco jsem se ptala, Tile.
-Jo, dám.
-Ok, támhle je kuchyně. Dám si taky. Jaký bys rád?
-Černý.
-První skříňka od okna. Cukr nebo med?
-Med.
-Cukr je v té dóze u sporáku.
-A med?
-Nemám.
-Tak proč-
-Mléko? Citron?
-Mléko.
-Citrony jsou v lednici.
-Já bych chtěl-
-Mléko si do čaje nedáš.
-Proč ne? Nemáš?
-Mám.
-Tak si ho můžu dát…
-Ne, chci to, co ty: černý čaj s cukrem a citronem.
-Ok.

***

-Umíš vařit dobrý čaj.
-Díky.
-Dáš si ještě citron?
-Ne, mám ho tam dost.
-Citronu není nikdy dost.
-Ještě trošku a budu si myslet, že jsem přidal do citronové šťávy pár kapek čaje.
-Nemusíš se hned naštvat.
-Já nejsem naštvaný.
-Tváříš se tak.
-To ten citron.
-Nechutná ti?
-Ale jo, chutná.
-Tak si ještě trošku dej.
-Ehm…jak chceš.
-Svatba bude za týden.
-Za týden?
-Není to moc pozdě?
-Ne, ne..jenom…nevím, jestli jsem na to připravený.
-Já tě chápu…Nell byla tvoje první majitelka?
-Nell? Ty ji znáš?
-Jo, chodily jsme do stejné školy.
-Nikdy se o tobě nezmínila.
-Je to hrozná mrcha.
-Není.
-Falešná.
-Není.
-Hnusná!
-Ne.
-Ty se jí nějak zastáváš.
-Je to moje žena!
-Byla.
-Jo, byla…..
-Ty ji miluješ?
-Ano.
-I když tě prodala?
-Ano.
-Já bych tě nikdy neprodala.
-Díky.
-Pojď, ukážu ti ložnici.
-Ještě jsem nedopil.
-Tak to dopij.
-Bude to chvíli trvat…než si zvyknu.
-Neboj, nebude.
-Michalo?
-Ano?
-Dnes…chtěl bych spát sám.
-Proč?
-Musím se…aklimatizovat.
-Dej si ještě citron.
-Co máš pořád s tím citronem?
-Miluji ho.
-Vážně?
-Ano. Není to jenom tak nějaký citron, tohle je speciální druh.
-Zajímavé, mně připadá obyčejný.
-To je právě ta jeho vyjímečnost. Má zvláštní vlastnost.
-Je kyselý.
-Ne, mění člověka k lepšímu.
-Jak to myslíš?
-Ještě citron?

***

-Tile?
-Ahoj.
-Ahoj.
-Copak?
-Víš, je to divné.
-Co je divné?
-Už jsi tady…hodně dlouho.
-Čtyři dny-to je dlouho?
-Ano..je nejvyšší čas!
-Na co?
-Poznat se.
-Jmenuješ se Michala, zbožňuješ citrusové plody s čajem, nesnášíš med a mé řeči o Nell. Vypadáš jako obyčejná žena a chováš se ještě hůř… Zapomněl jsem na něco?
-Já myslela POMILOVAT SE.
-Zmínil jsem citron?
-Napodobit páření.
-O citronech jsem už mluvil?
-Souložit.
-A co takový citron?
-Šoustat!!!
-Na, tady máš citron…
-Tile, chci, abys se mnou strávil dnešní noc.
-Nemůžem to nechat jako překvapení?
-Překvapení?
-Jo, vždyť víš, magická svatební noc a podobné kecy.
-Mohli bychom…
-Fajn.
-…ale neuděláme to.
-Cože?!
-Dnes spíš se mnou v ložnici.
-No, to asi nepůjde…víš, já hrozně chrápu.
-Neboj, nebudeme spát doopravdy.
-Jsem unavený.
-Uvařím ti kafe.
-A bolí mne hlava, jo, hrozně…
-Dám ti prášek, ano?
-Nechci hned polykat prášky, vyspím se z toho a zítra budu fit, uvidíš.
-Snažíš se marně, koupila jsem tě a ty musíš plnit má přání.
-Tak jo, dám si kafe…ale ne kyselé.
-A pak?
-Co pak?
-Co uděláš pak?
-Poděkuju ti.
-Fajn, poděkuješ mi v posteli.
-Ale-
-Žádné ale. Jenom my dva. Tvé ruce na mé hrudi…
-Promiň, ale raději zůstanu u citronů..
-Budeme jedno tělo..
-Víš, já….strašně rád bych ti vyhověl, ale nejde to.
-Proč ne?
-Mám problémy.
-Jaké?
-Velké.
-Ukaž.
-Cože?
-Ukaž mi ten svůj problém, já si s ním už poradím.
-Ty jsi mne špatně pochopila…nejsem schopen…...ni­čeho..
-Neboj, mám na to lék.
-Ano?
-Mé tělo!
-Pořád si nerozumíme.
-Tak to pojď nahoru změnit.
-Já…já…mám rád, když při TOM hraje metal.
-Hm…co to je?
-Druh hudby.
-Ten nemám. Ale něco mne napadlo: Budu místo toho hodně křičet.
-Ok, myslím, že tohle vynecháme.
-Tak dobře, jdeme.
-Ne.
-Co?
-Ne.
-Slyšela jsem dobře?
-Ano.
-To se mi líbí. Pojď.
-Ne.
-Ne jako ne nebo ne jako ano?
-Ne jako ne. Dvě písmena, která, když se objeví ve správném pořadí, dokáží zastavit armádu touhy.
-Mě nezastaví nic.
-Ale zastaví.
-Co?
-Citron.

***

-Citron?
-Jo, citron, co je na tom špatného?
-Víš, nechci ti do toho kecat, ale je to…divné.
-Jak divné?
-Celý ten svět…třeba muži jsou podřízeni ženám…..
-Nelíbí?
-Ale jo, zní to hezky…...donutila bych tě uklidit si konečně pracovnu…..a taky bys si na mě musel najít víc času.
-Nevím, jestli bych se raději kvůli tomu úklidu nenechal koupit sňatkovou agenturou.
-Ale jinak to působí hrozně zmateně a hlavně: zbytečně.
-Asi jo.
-Co asi jo?
-Asi bych se nechal koupit.
-Tys´ mě neposlouchal!
-Poslouchal. Zmatené to není, jenom se to za zmatek schovává. A zbytečné? Uznávám, že v tom nenajdeš nic hodnotného. Je to jako nepochopitelný výkřik do tmy.
-Proč výkřik?
-Zeptej se toho, kdo to vymyslel.
-Ty jsi autor.
-Já vím.
-Tome.
-Nell?
-Proč výkřik?
-Já nevím… Jestli mě někdo uslyší, splní ta povídka svůj účel. Pokud můj výkřik jenom tiše obejme tma…budu vědět, že jsem to aspoň zkusil.
-Aha…zajímavé.
-Děkuji.
-To je vše?
-Prosím?
-Už jsi tu věc dopsal?
-Ještě ne, musím domyslet konec.
-A jak to dopadne?
-Til Michalu udusí citrony a uteče. Vrátí se k Nell a ta zavolá policii, která Tila zastřelí.
-To zní hrozně.
-To je dobře.
-Můžu mít prosbu?
-Ty? Vždycky!
-Změň jí jméno, nechci, aby byla jako já Nell.
-Proč?
-No, Nell v té povídce je mrcha. Jsem snad mrcha i já?
-Hm…...
-Tomáši!
-Ne, nejsi.
-Takže ji přejmenuješ?
-Ale jistě.
-Díky.